Jsme jednička

V lednu se modlíme za jednotu křesťanů. Před 2. vatikánským koncilem se to jmenovalo „unionizmus“: římskokatolická církev je jedinou cestou ke spáse. Všichni ostatní žijí v bludu, mají odložit své falešné mylné náboženství a podrobit se papeži. Koncil však nastolil „ekumenizmus“: lidé rozbili zlatonosný kámen pravdy, každý si odnesl jeho kus i se zlatem. Musíme se dát dohromady, aby nikomu nic nechybělo. Co máme my, nemají oni, co mají oni, nemáme my. Zdálo by se, že je tak vše vyřešeno a to podle příkladu Krista samého. On dával „pravověrným“ Židům za příklad jimi opovrhované lidi: Samařany, Syrofeničanku, pohany. Jenže pyšný pán Středověk se pasoval nad Krista: my jsme jediní praví! A připodobnil se tím farizeům. A hle – 50 let po Koncilu tu máme zase vyznavače unionizmu (viz Parlamentní listy – Semín – 3. 7. 2011, nebo časopis „Světlo“ 1993–2011). Modlíme se za jednotu jsouce sami rozděleni. Zase někdo určuje, kde vane Duch svatý a kde ne. Jenže Ježíš řekl, že vane kam chce, a my ho chtě-nechtě najdeme i pod jinou střechou než jen pod tou naší.

Abychom nebyli pokrytci, ale žili v pravdě: země, tzv. katolické – Itálie, Francie a Španělsko – propadly komunizmu; navíc Itálie, Španělsko a Portugalsko fašizmu. Ještě dnes je každý čtvrtý italský katolík členem komunistické strany. Proč se to nestalo v zemích protestantských?

Dne 2. 12. 2011 byl zveřejněn index korupce v EU. Takřka čisté jsou protestantské země i anglikánská Austrálie. Zato zle jsou na tom země tzv. katolické (raději nejmenuji). Modleme se tedy my katolíci za jednotu ve velké pokoře – a s díky za Koncil.

                                                                                                          Jan Rybář (2012)