Každý může být „blahoslavený“
Sof 2,3;3,12-13
1 Kor 1,26-31
Mt 5,1-12
4. neděle v mezidobí
Začínáme dnešní bohoslužbu slova krásným proroctvím Sofoniášovým a určitě neuškodí si je trochu přiblížit. Můžeme je datovat zhruba do r. 640 př. Kr., kdy Judsko prožívá dobu relativně poklidnou – zachovalo si sice, na rozdíl od severního izraelského království, svoji svobodu a územní celistvost, ale to za cenu vysokých poplatků Asyřanům. (Izraelité jsou tak navenek chudí, ale bohatí svou svobodou a uchovanou vírou v jediného Boha – Hospodina.) Sofoniáš, jistě ne nadarmo, ve svém poselství vyzdvihuje ty, kteří jsou: spravedliví a pokorní, kteří hledají Hospodina. Hned 3x! zazní v úryvku ono: „hledejte!“ „Hledejte Hospodina…. Hledejte spravedlnost… hledejte pokoru…“ A důsledek usilovného hledání: „Uprostřed tebe zanechám (tj. nevyhladím) lid pokorný a chudý, který bude hledat své útočiště v Hospodinu (tj. nepodlehne svodům falešných bohů a bůžků). Nebudou konat nepravost, nebudou lhát a podvádět (tzn., bude spravedlivý) a příslib pak pokračuje vyzdvihnutím důsledku jejich správného jednání: „budou se v klidu pást a odpočívat a nikdo je nebude děsit…“ (pastviny, voda, odpočinek, ochrana od vnějšího nebezpečí – to jsou pojmy pro izraelský, původně nomádský národ, zásadní a významné. Na takovýto příslib Hospodinův lid dobře slyší.) Ono „hledání“ bychom dnes, bez ztráty významu, mohli nazvat „obrácením“ – což je pojem v Písmu často užívaný. A jaké jsou v Sofoniášově podání podmínky obrácení? Chudoba a pokora. (Chudoba podle proroků spočívá v tom, že Izrael hledá útočiště pouze a jen v Hospodinu, že jsou toliko správci a rozdavateli náboženských privilegií, které jim Bůh svěřil.) Sofoniáš dále ukazuje na stěžejní pojmy, které jsou zárukou šťastné budoucnosti – pokora, spravedlnost a pravdivost. (Dovolím si malý bibl. exkurs: Pokorný čk. znamená ve SZ takového čka, který uznává Hospodinovu svrchovanost a svoji závislost na něm. Podobně i bibl. pojem spravedlnosti neznačí naše: „dát každému, co jeho jest“, ale vztahuje se především na vztah k Hospodinu. Pravdivý je člověk, který důvěřuje v Hospodina, svěřuje mu svůj život, je si vědom své hodnoty, svých limitů i hříšnosti a přiznává stejná práva i hodnoty druhým.)
O pokorných, i když nepřímo, hovoří také apoštol Pavel. Ten je pro změnu nazývá Božími vyvolenými – a jaká jsou jeho měřítka? Připomenu vám jeho slova z 1. listu Korinťanům: „Jen se podívejte bratři, komu se u vás dostalo povolání. Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece, ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco… |Pavel zde, stejně jako Sofoniáš, používá stejné pojmy, stejná slova, podobné výzvy, jaké zazněly nad Genezaretským jezerem, z úst samotného Ježíše Krista. Ano, mám na mysli ona nepřekonatelná Kristova blahoslavenství!
Blahoslavenství jsou cosi, jako Magna charta života; blahoslavenství jsou programem života. Jsou více, než jen přikázáními Desatera, ta jsou ostatně srozumitelná a závazná pro každého člověka, ať už věřícího, či nevěřícího v nic a v nikoho – vždyť Desatero, to je mravní zákon, základní pravidlo života vůbec. Blahoslavenství jsou více, než jen vymezení hranic odkud a kam; více, než základní normy. Jsou naplněním lidskosti v rámci víry.
Každý může být „blahoslavený“, (v originálu makarios, což lze přeložit jako blažený, šťastný) avšak jen potud, pokud se stane opravdu tím, kým je. Milovaným Božím dítětem, které zdaleka není dokonalé a bezchybné, ale které má srdce, rozum a cit, na správném místě. Kdo nelpí na své ctižádosti, slávě, na úspěchu, na majetku. Blahoslaveným může být každý, kdo přijímá sám sebe a druhé takové, jací opravdu jsou; kdo je šťastný s tím a v tom, co má a netouží manipulovat Bohem ani druhými. Řečeno slovy samého Krista: „kdo je čistého, milosrdného, citlivého, pokojného a přejícího srdce; kdo je chudého ducha plného pokoje; hledajícím a toužícím po spravedlnosti a právu“ - (a tím samým, jak smutně pravdivým: v tomto světě zhusta pronásledovaným, ponižovaným a nespravedlivě osočovaným.) Skutečná Boží odměna, plod blahoslavenství, je slíbené přebývání u Boha a patření na jeho tvář, což jest přislíbeno právě „chudým v duchu, pokorným, tichým, milosrdným, pokojným a těm, kdož jsou čistého srdce“. Právě oni budou těmi vyvolenými, kteří uvidí Boha, dostanou zemi za dědictví, budou potěšeni, dostane se jim milosrdenství a nebeského království.
A tak přeji vám i sobě, abychom se mohli také „radovat a jásat“, neboť můžeme právem doufat, že i my: „máme v nebi velkou odměnu“.
Jiří Vojtěch Černý
