29.05.2017, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Končí to Srdcem…

Končí to Srdcem…

Když při eucharistické Hostině rozdávám Kristův Chléb a věřící člověk se ho dotýká, napadá mne, co by na to řekl Mojžíš. Dle tradice slyšel Hospodina: "Kdokoli se dotkne hory (Sinaj), musí zemřít... bude ukamenován nebo zastřelen."(Ex 19,12 a 13). Byla to chvíle, kdy Mojžíš přijímal na Sinaji Desatero. Zřejmě takto tvrdě chápal Mojžíš Boží majestát. Bůh musel dlouho čekat, až člověk postoupí v poznání svého vyvolení a dokáže pochopit víc než jen hrozivou Boží přítomnost. Dařilo se to velice pomalu (u někoho až dodnes). Majestát se měnil v ochranitelský, posléze v otcovský ba mateřský vztah (Oz 11,1 a 4; Iz 66, 12 a 13). Až to skončilo u pravého opaku. Bůh ústy Ježíše Krista prosí lidi: „Pojďte ke mně… Vezměte a jezte…“ A hříšný člověk se dotýká Chleba Života – Tělesnosti Slova. Otvírá se mu nepoznatelný vesmír Absolutna v někom naprosto konkrétním a poznatelným: v Ježíši, Kristu. Mojžíš jistě žasne…

Jan Rybář

 
 
Nahoru