30.11.2017, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Kristova církev

Kristova církev

Kristova církev je... Církev, která zve. Církev otevřených dveří. Hřejivá, mateřská církev. Církev porozumění a soucitu, přemýšlení a radosti. Církev, která se směje s lidmi a která pláče s lidmi. Církev, které není nic cizí a která neodsuzuje. Lidská církev, církev pro nás. Církev, která čeká na svoje děti jako matka. Církev, která hledá své děti. Církev, která se zajímá o lidi tam, kde jsou: v práci a při hře, v továrně a na fotbalovém hřišti, mezi čtyřmi stěnami vlastního domu. Církev slavnostních dní a církev každodenních starostí. Církev, která nevyjednává a nezjednává, nestanoví podmínky a nevyžaduje výkon. Církev, která nepolitizuje. Církev, která nemoralizuje. Církev, která nevyžaduje ani nevystavuje osvědčení o dobrém chování. Církev malých, chudobných a neúspěšných, unavených a přetížených, ztroskotávajících  a ztroskotaných v životě, v povolání, v manželství. Církev těch, kteří stojí ve stínu, plačících a zarmoucených. Církev hodných ale i nehodných, svatých ale i hříšníků. Církev - ne zbožných slov, ale tichých skutků pomoci. Církev lidu.

Kardinál Franz König (1905-2004) ve své závěrečné řeči na konci Druhého vatikánského koncilu 8. prosince 1965.

Jan Rybář

 

 

 

 

Zajezd_Gruzie_banner

 
Nahoru