Nevšední a zajímavý poutní zájezd do Pobaltských republik a do Ruska - I. část
Ve dnech 8. - 14. června 2016 se uskutečnil velmi nevšední a zajímavý poutní zájezd do Pobaltských republik a do Ruska. Zorganizovalo jej Diecézní centrum pro seniory Hradec Králové ve spolupráci s cestovní kanceláří Awertravel.
Na programu prvního dne cesty (středa 8. června) byl průjezd Polskem se zastávkou v Lagiewnikách; v tamním klášteře Matky Božího Milosrdenství ve 30. letech dvacátého století žila a zemřela omilostněná sestra Faustyna Kowalská, vizionářka, šiřitelka a propagátorka úcty k Ježíši Kristu, Dárci Božího milosrdenství. Ve slovenské kapli pod monumentální moderní bazilikou sloužili pro nás naši čtyři kněží první poutní mši svatou. Uvítala nás slovenská sestřička Blanka, která v tamním klášteře žije. Po prohlídce areálu včetně výstupu na věž jsme se přesunuli do nedaleké poutní svatyně zasvěcené nezapomenutelnému slovanskému papeži sv. Janu Pavlu II., který v době nacistické okupace Polska těžce pracoval v nedalekých dolech Solvay. Po dalších dvou hodinách jízdy jsme dorazili do místa prvního noclehu - nedaleko od polsko-litevských hranic.
Ve čtvrtek ráno po vydatné snídani („švédský stůl“) jsme se přiblížili k hranicím Litvy. Překročili jsme je zcela bez problémů - téměř jsme si ani neuvědomili, že jsme vstoupili na někdejší sovětské území. Cílem cesty byla asi třistatisícová litevská metropole Vilnius. Vzhledem k velikosti města nemá síť tramvají; městskou hromadnou dopravu zajišťují pouze trolejbusy a autobusy. Město vyhlíží zcela evropsky. Jsou zde sice i pravoslavné kostely, ale většina je katolických a protestantských. Dominantou je gotický kostel svaté Anny a katedrála svatých Stanislava a Vladislava s kaplí sv. Kazimíra. Tato svatyně má pro Litvu obzvláštní význam i z hlediska státnosti, proto, že se tam v roce 1991 konala velká protestní shromáždění za nezávislost republiky. Když jsme pak projížděli ke kapli Panny Marie v Ostré Bramě kolem vilniusského hlavního nádraží, někteří z nás si všimli vystavených naleštěných lokomotiv a příměstských vlakových jednotek v expozici železničního muzea. Starobylá kaple Panny Marie v Ostré Bramě je významná i tím, že v ní byl posvěcen světoznámý obraz Božího milosrdenství. V dominikánském kostele je originál kresby Božího milosrdenství; působila tam sestra Faustyna Kowalská. Když jsme ke kostelu dorazili, právě se tam konala svatba; bylo příjemné vidět rozzářené tváře novomanželů i jejich přátel, vycházejících z kostela, kde jsme pak měli druhou mši svatou naší pobaltské pouti. Odtud jsme se pak přemístili na ubytování. Součástí večeře byl chutný boršč.
V pátek 10. června jsme po snídani odcestovali na významné litevské poutní místo Šiluva se starobylým milostným obrazem Matky Boží. Obraz měl pohnutou historii: v roce 1532 - v době expanze kalvinismu - musel být zakopán, aby unikl zkáze. Po dalších 76ti letech se zde událo zjevení plačící Panny Marie pasáčkům, což vedlo k postupné obnově katolické víry obyvatelstva. Přispělo k tomu i znovunalezení milostného obrazu díky zjevení stoletému slepci a první zázračná uzdravení, takže Šiluva se stala věhlasným poutním místem útěchy a naděje. Dalším mezníkem naší pouti byla návštěva „Vrchu křížů“ poblíž Siaulai. Místo, kde se tyčí desetitisíce křížů, z nichž nejvíce bylo vztyčeno na památku neúspěšné vzpoury proti sovětskému útlaku, navštívil v roce 1993 papež Jan Pavel II. Dozvěděli jsme se, že sovětský režim tyto kříže likvidoval a v roce 1981 dokonce nechal tento pahrbek zplanýrovat. Ale kříže tam byly vztyčovány i potom.
V době naší návštěvy tohoto místa se dosud příznivé počasí pokazilo: ochladilo se a začalo pršet. Déšť nás provázel i do Lotyšska a jeho metropole Rigy. Názvy pobaltských států Litva a Lotyšsko v češtině podobně nezní, zato však v originále může snadno dojít k záměně: jména Litua (Litva) a Latvija (Lotyšsko) už na první pohled tak rozdílně nevypadají. Riga má ve srovnání s Vilniusem téměř trojnásobný počet obyvatel; po ulicích jezdí tramvaje československé výroby ještě z doby RVHP; od našich nejrozšířenějších T-3 se liší jen svým modrým zbarvením. Metropole byla založena německými křižáky. Dozvěděli jsme se, že období Reformace tam bylo velmi kruté; obyvatelstvo bylo nevybíravým způsobem přinuceno změnit víru. Kalvinistické obrazoborectví se silně projevilo na likvidaci výzdoby tamních chrámů. Mezi nimi má dominantní postavení luteránská katedrála. Místní katolická katedrála je zasvěcena apoštolu sv. Jakubovi. Ve městě je zachováno mnoho prvků středověkého opevnění: pevnostní věže, brány, hradby a valy. Po mši svaté následovala večeře a ubytování.
Čtvrtý den naší cesty (sobota 11. června) nás přivedl do Tallinu, hlavního města třetího pobaltského státu - Estonské republiky. Někoho snad přitom napadla známá písnička: „Už se ten tálinský rybník nahání...“ Estonština je pro nás naprosto nesrozumitelný jazyk: spolu s finštinou a maďarštinou tvoří skupinu velice odlišných ugrofinských jazyků a je naprosto nepodobná jazykům užívaným v sousedních Litvě či v Lotyšsku. Deštníky jsme v Tallinu sice ještě neodložili, ale počasí se začalo výrazně zlepšovat. Snad i proto se nám tam velice líbilo. Město je sice menší než Riga, ale velice výstavné. Je v něm mnoho honosných hanzovních domů, ale i mnoho věží - kostelních, radničních i pevnostních. Na rynku se právě konal jarmark; bylo tam mnoho pestrobarevných plátěných obchůdků s různým zbožím, hrála muzika, byly tam k vidění malebné kroje prodejců. Radnice má pěkné podloubí, domy mají opravené fasády. Jsou tam i domy v původním gotickém slohu. Turisty lákají četné prodejny jantarových šperků. Strmou uličkou mezi hradbami jsme vystoupili na vrch s pevností Toompea se dvěma chrámy: pravoslavnou katedrálou zasvěcenou Alexandru Něvskému (vítězi nad křižáckým řádem Německých rytířů) a s evangelickou katedrálou. Katolický kostel Svatého Ducha byl místem naší čtvrté poutní mše svaté s českými zpěvy. Po celodenním bloudění tallinskými náměstími, ulicemi a chrámy a po dobré večeři jsme rádi ulehli. Nazítří nás už čekal přejezd do Ruska.
Karel Voplakal
Nevšední a zajímavý poutní zájezd do Pobaltských republik a do Ruska - II. část
