16.04.2014, autor: Veronika Čepelková, kategorie: Zamyšlení

Odpuštění – typický znak křesťanů?

Odpuštění – typický znak křesťanů?

Dnes mne v souvislosti s člověkem, kterého mám velmi ráda a neméně si ho vážím, napadla jedna malá myšlenka o přátelství: Je úžasné, že můžeme mít přátele, kteří se nejen jako přátelé tváří, ale jimi skutečně jsou. Pro mě osobně to vlastně vůbec malá myšlenka není.

Opravdového přítele nikdy nepřekvapí, že jeho přátelský „protějšek“ může dělat chyby. Možná to bude tím, že si i ty vlastní dokáže sám přiznat a co víc... Zůstává s přítelem v bouři stůj co stůj, nikdy ho jen tak nezatratí. Dokonce, ani když jedna bábi z Horní Dolní povídá to a tetička z Dolní Horní ono. Odpuštění je důležitá vlastnost křesťana, je totiž dědictvím samého Krista. Nicméně by měla být i součástí života člověka, který se ke křesťanským kořenům nehlásí. Ve svém životě jsem se setkala s lidmi, věřícími i nevěřícími, kterým je tento rys vlastní a dokáží jej správně uplatňovat v praxi. Jejich život je díky tomu naladěn na pozitivní přátelskou vlnu a ta je silnější než tsunami. Dokáže proměnit svět. Měla jsem taky příležitost potkat lidi, kteří odpustit zkrátka nedokáží nebo odpuštění hází do autu – prostě se vůči druhým odmlčí a je pro ně celá věc jaksi uzavřena. Proč odpustit, ať si to ten druhý pěkně slízne! Proč mu dát najevo, že si ho dál vážím, ať přijde sám a kaje se! Ne! Neodpustím dokonce ani, když za mnou přijde a omluví se! Proč odpustit, já jsem přece košer a ty gauner! No, proč... Aby naše srdce nezatvrdlo v balvan, který se jen s těžkostí bude valit životem – na této náročné cestě se buď bude muset uhýbat druhým, nebo druzí budou muset před ním utíkat. Co je lepší? A co nejlepší? Posuďte sami, vážení přátelé...

Dovolte ještě dovětek. Nemyslím si, že odpuštění musí nutně předcházet kolovrátkové opakování vlastní chyby či chyby druhých a omlouvání se donekonečna. Když se mi ještě stokrát omluvíš, budu tě mít stokrát radši! Nebo: když se ti ještě dvěstěkrát omluvím, bude naše přátelství, náš vztah třistakrát hodnotnější. Možná stačí míň, než si myslíme... Nestačí však nic.

 

Veronika Čepelková

 
 
Nahoru