20.11.2017, kategorie: Aktuality

P. František Lízna obdržel významné ocenění

P. František Lízna obdržel významné ocenění

V pátek 17. listopadu 2017 proběhlo v Národním divadle slavnostní udílení Cen Paměti Národa. Jedním ze čtyř laureátů letošního ročníku byl jezuita P. František Lízna. 

Cena Paměti národa je každoročně udělována osobnostem, které ve svém životě prokázaly, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou jen prázdná slova. Cenu Paměti národa letos převzali čtyři lidé, dva z České a dva ze Slovenské republiky, kteří za své postoje strávili roky v komunistických kriminálech nebo byli jinak pronásledováni. Ocenění dosud obdrželo 34 pamětníků. Mezi laureáty byli v uplynulých letech váleční veteráni, političtí vězni, odbojáři, přeživší holocaust, perzekuovaní spisovatelé či představitelé undergroundu, skauti, příslušníci církví a mnozí další.

Záznam ze slavnostního předávání můžete zhlédnout zde.

P. František Lízna SJ se narodil v roce 1941 v silně věřící rodině podkarpatské Ukrajinky a zemědělce z Jevíčka. Už od útlého věku byl zarytým antikomunistou a cítil potřebu bojovat proti systému. Poprvé ho komunisté zavřeli v 19 letech, protože zničil sovětskou vlajku. Vězněn byl pak ještě čtyřikrát - za opuštění republiky, šíření samizdatů a tisk letáků o politických vězních. Živil se jako dělník v dolech, na Velehradě pečoval o nemocné. Roku 1968 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Totalitní režim mu ovšem velmi brzy odebral povolení ke kněžské službě (to trvalo až do pádu komunistického režimu), poté se živil jako dělník či jako sociální pracovník. V roce 1978 podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci působil v Brně a ve věznici v Kuřimi. V roce 1993 se ujal Evy Kováčové, dívky s agresivními sklony právě propuštěné z pardubické věznice, kde si odpykávala trest za založení požáru Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. Pomáhal jí a její životní příběh sledoval až do její předčasné smrti v roce 2014. V letech 1995-2004 působil jako vězeňský duchovní na Mírově a farář ve Vyšehorkách. V roce 2000 se stal členem vládní Rady pro lidská práva.

 

 

 

 
Nahoru