26.02.2018, autor: Karel Voplakal, kategorie: Příběhy

Přání bratrovi

Přání bratrovi

Dne 15. února oslavil požehnané osmdesáté narozeniny můj bratr pan Ing. Miloš Voplakal, farník řepské farnosti Praha.

Když se člověk dožije „kulatého“ věku začínajícího číslicí OSM, určitě se ohlíží za sebe, na svůj dosavadní život. V Tvém případě si Miloši myslím, že skutečně je za čím se ohlížet: narodil ses v malém, ale krásném (a nám oběma milém) městečku Polná na Vysočině v rodině ředitele školy. Byl tehdy osudový „osmičkový“ rok krátce před nástupem první totality – nacistické okupace - a Tobě bylo jen něco málo přes sedm let, když II. světová válka skončila. Pro své mimořádné nadání jsi mohl být přijat rovnou do druhé třídy. Už v předškolním věku jsi začal s ministrováním v polenských kostelích. Po ukončení páté třídy základní školy jsi úspěšně vykonal přijímací zkoušku na prestižní osmileté Biskupské gymnázium v Bohosudově vedené vynikajícími jezuitskými pedagogy (kněží - profesoři: Šital, Opavský, Raška, Šupa, Rabušic, Pospíšil, Úředníček, Cukr, Svoboda, Ráček a další); bohužel po dalším osmičkovém roce nastala druhá totalita, která církevnímu školství nepřála: v dubnu padesátého roku bylo Biskupské gymnázium násilně zrušeno.

Od základní školy přes středoškolská studia až po absolvování vysoké školy jsi vždycky míval vynikající studijní prospěch. Vystudoval jsi Vysokou školu chemicko-technologickou – specializaci paliva a voda - a brzy ses stal vynikajícím odborníkem v oboru elektrárenské chemie. Se svými intelektuálními a odbornými předpoklady sis mohl vybudovat kariéru vysokoškolského pedagoga, pokud by ses ovšem byl ochoten vzdát svého náboženského přesvědčení a zapojit se tak, jak to tehdejší režim požadoval, což však pro Tebe bylo nepřijatelné. Začal jsi „od piky“ ve „velíně“ vysokotlakých kotlů Holešovické elektrárny, odtud jsi nastoupil do koncernu oborový podnik Škoda, kde jsi brzy získal renomé a býval jsi jako expert vysílán na stavby jako chemik na chemické „zajíždění nových tepelných elektráren do plného provozu nejen u nás, ale záhy i na tytéž expertizy v zahraničí (Jugoslávie, Rumunsko, Alžír, Egypt, Irán, Argentina, Brazílie, Spojené Arabské Emiráty) - všude, kde Škodovka budovala velkokapacitní tepelné elektrárny. Na zahraničních stavbách jsi vedl skromný, téměř spartánský život. Na druhé straně nelze zapomenout, že když ses vracíval domů z cest, vždy ses snažil svým blízkým něčím udělat radost; moje děti nezapomenou, že jsi jim vždycky byl dobrým strejdou.

Prokázal jsi velkou statečnost, když jsi v době normalizace začal aktivně spolupracovat s disidentem a bývalým politickým vězněm, uznávaným teologem Dr. Otou Mádrem při samizdatovém vydávání Teologických listů. Uplatnil jsi přitom své bohaté jazykové schopnosti pro překládání zahraniční teologické literatury.

V roce dalšího osudového „osmičkového“ výročí byl zvolen papežem nejvýznamnější syn polského národa Karol Wojtyla - svatý papež Jan Pavel II., jehož zvolení přineslo oprávněnou naději věřících na změnu tísnivých politických poměrů; právě v tomto roce ses dožil svých čtyřicátin.

Život běžel dál - a po další dekádě nastal soumrak i té druhé totality. A po dalším desetiletí se přiblížil i závěr Tvého pracovního nasazení; svou odbornou specializaci jsi předtím rozšířil a úspěšně uplatnil i v oboru chemické problematiky ekologického spalování komunálního odpadu.

Když pak počátkem 90. let byl v řepské farnosti obnoven klášter sestřiček boromejek i s Domovem svatého Karla Boromejského - a jednalo se o zrestaurování zdevastované klášterní svatyně pro značný počet farníků ze Řep i ze sídliště, s nadšením jsi pomáhal, jak jen bylo možné. V důchodu jste pak společně s manželkou Jarmilkou vybudovali a mnoho let udržovali nádhernou velkou květinovou zahradu pro klienty Domova sv. Karla, v níž od té doby vždy v měsíci květnu probíhají krásné májové pobožnosti u růžové besídky s mozaikou Madonny, která je rovněž vaším darem.

Nebylo třeba dlouho přemýšlet, co Ti dát zahrát na Rádiu Proglas k narozeninám: jedna z prvních písní, které nám – dětem - maminka s babičkou zpívávaly, a která byla tehdy na Vysočině hodně populární, byla mariánská píseň : „Oceánem pluje loď, ku břehu ji doprovoď, hvězdo mocná, zářivá…. Nezapadej za mraky, Voditelko našich cest…. Jen Ty můžeš k cíli vést!“

Karel Voplakal

 

 

 

 
Nahoru