Psáno den před Štědrým dnem

Adventní čas se nachýlil a už zítra nastává ten den „D“ - patrně pro každého ten nejvýjimečnější den roku, který má většina z nás už od svých nejmladších let spojený s tajuplným očekáváním, s nadílkou - a u nás starších i s nesplnitelnou touhou být opět dětmi  a mít znovu při sobě jako spolehlivou ochranu naše dávno zesnulé rodiče i prarodiče, kteří nás měli rádi…

Všem seniorům přeji, abychom tyto svátky prožili opravdu  svátečně - v důvěře v Boží ochranu a s vděčností za ni. Přeji sobě i vám, aby všem o svátcích bylo dobře po těle i po duši, abychom i na letošní vánoční svátky rádi vzpomínali.

A ode dneška za něco málo přes týden se „překulí“ nový občanský rok; kdopak ví, co nás v něm čeká? V Prodané nevěstě se zpívá: „Kdo z nás ví, zda pouť budoucí vesele zas uhlídá, uhlídá?“

V této souvislosti si vzpomínám na jeden v podstatě smutný vtípek z časů totality:   

Na výroční schůzi ROH se nepříliš bujaře slaví Silvestr; jeden účastník si polohlasem povzdechne: „Jo, jo, kdopak ví, jaký bude ten příští rok!“  Soused u stolu se ozve: „Já bych řekl, že průměrný.“ „Jak jsi to myslel, soudruhu?!“  „No – asi bude  sice o něco horší než ten letošní, ale nejspíš přece jen lepší, než ten, co přijde napřesrok!!“  … to bylo tehdy - ale kdo může říci, jak to bude v současnosti?

Od dob našeho dětství, od ukončení naší povinné školní docházky u většiny z nás už uběhlo nepředstavitelně mnoho času; v Praze pod Karlovým mostem protekly od té doby milióny kubíků kalné vltavské vody. Z našich kdysi bujných kšticí se  postupně vytratily tisíce vlasů, artróza zpomalila naši pohyblivost, skleróza dala milosrdně zapomenout na většinu nepříjemných zážitků našeho dlouhého života, nové a nové vrásky zdobí naše tváře, naše kolena a kyčle se ozývají – přesně tak, jak říkával můj tchán: „kdysi jsme byli mladí a krásní, dnes už jsme jen krásní“… Ale Bohu díky, že ještě vůbec jsme! On nás jednou nebude hodnotit podle našeho zevnějšího vzhledu, za který v podstatě nemůžeme; On má na nás jiná, mnohem, mnohem  výstižnější a dokonalejší měřítka. Otázka Věčného Soudce spíš bude znít: Jak jsi člověče využil čas, který jsem ti vyměřil? Jak jsi zužitkoval hřivny, které jsem ti svěřil?  

Všecky vás zdraví a všem všecko dobré přeje váš Karel Voplakal