Rok milosrdenství pro mne končil příznačně

Již 6 let jezdím na u3v do Brna vždy v pátek po 14 dnech s určitými výjimkami. Tak i v pátek 2. prosince. První téma“ Jak žít s nemocným srdcem“ a druhé „Rok milosrdenství“ s brněnským biskupem Cikrlem. Po přednášce jsem šla na vlak 16:38 hodin a chtěla jet do České Třebové, potřebovala jsem stihnout autobus do Litomyšle. Jeden vlak opožděný o 1 hodinu a druhý o 15 minut, oba směrem na Prahu. Nastoupila jsem do prvního  vlaku vzhledem k času, co kdyby ten druhý měl další zpoždění, během jízdy jsem se dozvěděla, že nestaví v České Třebové a já dojela do Pardubic.  

U pokladny jsem se dozvěděla, že do ČT pojede vlak z nástupiště 4. Rychle jsem si koupila párek v rohlíku, čekala mě další cesta a vyrazila. Došla jsem akorát, přijíždělo avizované EC ohlášené z amplionu. NASTOUPILA JSEM.

Za pár minut přišla paní (slečna) průvodčí, vyslechla mne a říká: „Ale já vás musím zklamat, my také v ČT nestavíme“. Šok byl asi nepopsatelný, představa, že pojedu opět do Brna a pak zpět do ČT v noci, zapůsobil na milosrdné pracovníky ČD. Rok milosrdenství pro mne končil příznačně také v prosinci a tematicky v den přednášky. Paní (slečna) průvodčí vlaku 573 a pan dispečer zařídili, že jsem mohla v ČT vystoupit a stihla autobus do Litomyšle pouze o hodinu déle než jsem plánovala. Vidina anabáze cestování která mě čeká se rozplynula snad opravdu v zázrak. Počkala jsem si zmíněných 6 let.

Anna Matoušková