Společenské a umí počítat

Odcházím ze zahrady a manžel mě vyzve, ať se jdu podívat, že mně něco ukáže. Podél chalupy jsme došli ke kvádru narovnaných cihel, na kterých bylo několik starých betonových cihel proti dvěma stromům švestek. Ukazoval na tři dlaždice s peckami od švestek. Netuše o co jde, jsem se dozvěděla, že kuny si nosí švestky na dlaždice a potom hodují, aby je nemusely konzumovat v trávě pod švestkami. Spočítala jsem pecky a na každé dlaždici jich bylo dvanáct! Nejenom že si prostřou, ale i magické číslo dvanáct respektují. Etiketa je vlastní i kunám.

Nevím proč, ale vybavil se mi film o Johnu Nashovi, nositeli Nobelovy ceny za ekonomii a matematiku, kdy se snažil vypočítat číslo Boha, na základě kterého stvořil svět a věřil tomu, že základ všeho je v matematice. Alespoň takto ve scénáři filmu „Čistá duše“ je děj podán. Film oceněný několika Oskary i za scénář, který trochu nadneseně ukazuje vůli vědce s psychickými problémy odolat atakům, které ho pronásledovaly. Vše zvládal i díky své manželce.

V návaznosti na matematiku, se vybaví i myšlenka na geometrii a „záhadu“ zlatého řezu. Obrazy středověkých malířů se neobešly bez základu zlatého řezu. Květy, šupiny ryb, křídla motýlů, listy, na co si vzpomenete a je stvořeno, je na základě zlatého řezu.

Stačí dvanáct pecek na dlaždici a žasnete nad složitostí a krásou světa. Tu základní podstatu a následné nám dané vnímá každý sám. Myšlenky o Stvořiteli nebe i země, všeho viditelného i neviditelného... nás neminou.

Anna Matoušková