15.11.2016 10:20, autor: Karel Voplakal, kategorie: Akce

Tradiční ekumenická bohoslužba při příležitosti 596. výročí bitvy na Bílé Hoře

Tradiční ekumenická bohoslužba při příležitosti 596. výročí bitvy na Bílé Hoře

Letos – stejně jako v minulém roce – se uskutečnila ekumenicky laděná vzpomínka na bitvu na Bílé Hoře, protože od oné významné historické události již uplynulo 396 let  a blíží se čtyřsté výročí. Termín ekumenické bohoslužby nad společným hrobem čtyř desítek bojovníků padlých na obou stranách byl z praktických důvodů o dva dny předsunut – již na neděli 6. listopadu.

Vzpomínkové slavnosti a ekumenické bohoslužbě společné pro věřící různých křesťanských církví předcházelo zcela nové vnější umělecké ztvárnění hrobu v ambitním nádvoří bělohorského kostela Panny Marie Vítězné.  Na rozdíl od čtyř desítek kamenných desek symbolizujících padlé, jež dominovaly při loňské vzpomínkové bohoslužbě, letos symbolika hrobu byla z iniciativy bělohorské benediktinky sestry Francesky znázorněna decentní kruhovou plochou, před níž je uložen kamenný kříž. Chladné a větrné listopadové počasí nebylo příliš příznivé bohoslužbě pod širým nebem, a tak první část ekumenického shromáždění proběhla přímo v kostele.

Uvnitř kostela bylo slavnostní shromáždění zahájeno úvodní bohoslužbou vedenou představiteli tří křesťanských církví: katolickou stranu reprezentoval emeritní pražský arcibiskup-primas, kardinál Miloslav Vlk spolu s místním duchovním správcem Otcem Benediktem Kolajou OSB; evangelickou církev zastupoval náměstek synodního seniora ČCE střešovický farář Pavel Pokorný a za Československou církev husitskou se zúčastnila farářka pražského Husova sboru. Ekumenické shromáždění se tradičně koná na pozvání katolické strany a hlavními kazateli bývají evangeličtí duchovní; letos tedy měl hlavní homilii farář P. Pokorný. Ve své promluvě zdůraznil vzájemnou vůli hledat styčné plochy a odstraňovat staré nesváry.  Zástupci věřících jednotlivých křesťanských církví přečetli vybrané texty z Písma svatého. Na závěr bohoslužby vyšel průvod duchovních, řeholních sester i laiků z kostela do zadní části kostelního nádvoří – tam, kde jsou v ekumenickém hrobě pochovány kosterní ostatky padlých vojáků. Zněl gregoriánský chorál, okolí hrobu bylo osvětleno plaménky svíček a lidé se shromáždili pod arkádami ambitů. Nad hrobem promluvil kardinál Miloslav Vlk; připomněl, jak před sedmnácti lety na 379. výročí bitvy proběhlo slavnostní uložení ostatků padlých vojáků obou válčících stran za účasti představitelů křesťanských církví, armády, historiků i zástupců jednotlivých teologických fakult. Těla padlých bývala pohřbívána narychlo do mělkých hrobů, a tak po staletích se kosti bojovníků nacházely porůznu při výkopech stavebních prací – a byly prozatímně ukládány do vojenského depozitáře. Vznikla myšlenka uložit je decentním způsobem do hrobu v posvěcené zemi – co nejblíž místa, kde se tehdy odehrálo hrůzné divadlo bitevních jatek (Otec kardinál však ze skromnosti neuvedl, že právě on sám byl skutečným iniciátorem této významné a požehnané akce). Vzpomněl na tehdejší velice vstřícný přístup emeritního biskupa Slezské evangelické církve augsburgského vyznání J. Volného, který inicioval omluvu vzájemných křivd způsobených oběma znesvářenými stranami. Vyjádřil naději na stálý proces vzájemného sbližování křesťanů. Tuto naději podle jeho slov významně podpořila i nedávná poutní návštěva papeže Františka ve Skandinávii;  jeho proslovy a jednání s evangelickými partnery v Malmő naznačují nadějné pokračování v hledání a nacházení všeho, co křesťany sbližuje, v čemž spočívá oboustranná touha po naplnění Kristova odkazu: „Aby všichni jedno byli – tak, jako Ty, Otče, ve mně a já v Tobě“.

Pro Simeona zapsal Karel Voplakal, fotodokumentaci ochotně poskytla sestra Petra z bělohorské komunity Venio

 

 

 

 

Zájezd do nádherného Tyrolska

 
Nahoru