08.08.2017, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Úbytě duchovního života - IV. část

Úbytě duchovního života - IV. část
Přepis přednášky, kterou P. Jan Rybář SJ přednesl v roce 2001 na Akademických týdnech

Dále budeme rozebírat věci, které nemůžeme ovlivnit hned. Třeba z čeho vychází náš duchovní život. To nejde změnit hned. Někteří lidé si to ulehčují. Žijí duchovně z různých zjevení. Je to pěkné, ale trochu nelogické. Proč bych měl někam jet a čekat, jestli se tam bude slunce točit nebo jestli tam bude nějaké znamení, když mám věřit, že se mě v Eucharistii dotýká tělesně Kristus. Proč bych měl cestovat do Palestiny a koukat na který kámen si snad Pán Ježíš sedl nebo nesedl – je to samozřejmě zajímavé – ale je třeba si uvědomit, že my tady máme PODIVUHODNOU PŘÍTOMNOST, Kristus se k nám dostává i tělesně – to je to pozoruhodné – tělo a krev, to jsou věci věroučné. Pán Ježíš neřekl běžte a modlete se, On řekl UČTE. Na prvním místě učit, učit se! To není marné. Teologie – co je to teologie? Theos je Bůh, logos je slovo. To vystihuje. Musíme se snažit být na teologické úrovni – tj. správný výklad Bible – to nic jiného není. Umět pojmenovat ty věci, to je celá teologie. Umět pojmenovat samého Pána Boha. Z úcty k židovské tradici to jméno Boží také moc neznáme a nevyslovujeme. To je JHVH – JAHVE – já jsem zde. Mojžíš se ptal jak se jmenuješ a Pán Bůh neřekl: Já jsem Adonai, já jsem Eloi, já jsem Bůh, On řekl JÁ JSEM TADY. Člověče, to se nedá pojmenovat, já jsem prostě tady. To je úžasná věc – já jsem s tebou, pořád. To je jméno Boží! Já jsem vděčný profesoru Hegerovi, když překládal Starý zákon, že všude tam dosadil to, co bylo v originále – to jméno Boží JAHVE. Židé se ho báli vyslovit a potom to živoucí jméno ukřižovali. Židé měli jméno Boží ve velké úctě. Evangelista Matouš jako pravý Žid nenapsal nikdy království Boží, píše vždy království nebeské. Také my si chceme zachovat tuto úctu, ale víme, že Bůh nemá jméno, on JE jméno. Jeho jméno je slovo Boží – logos, které se stalo člověkem. Toto musíme poznávat, protože nemůžeme milovat někoho, koho neznáme. A my Pána Boha moc neznáme. O teologii se říká, že je laboratoří Ducha svatého a my musíme mít k Pánu Bohu důvěru. Představte si, jak se člověk nerad modlí „Pane Bože, dělej si se mnou co chceš, disponuj se mnou jak si přeješ“ – bojíme se, že je Pán Bůh nebezpečný, že by po nás mohl něco opravdu chtít – proto to raději neřekneme. To je chyba, my máme mít důvěru v Pána Boha.
K lásce k Pánu Bohu docházíme poznáním. To víte vy, kteří žijete v manželství – napřed jste se museli nějak poznat – nemůže vás vybrat počítač…

Nesmíme Pánu Bohu v ničem křivdit – tam jsi poslal zemětřesení, tam jsi dal rakovinu, tam jsi dal to a ono, tam se naše děcko nedostalo na školu, jinde někdo umírá ve velkých bolestech na rakovinu – nesmíme to svádět na Pána Boha – to by byl raný středověk.

Musíme se učit Pána Boha přijímat nově. Třeba základní pravda víry – BŮH JE NEJVÝŠ SPRAVEDLIVÝ – já nevím, jestli je to pravda. Myslím si, že by tam mělo stát BŮH JE NEJVÝŠ MILOSRDNÝ A SPRAVEDLIVÝ JEN KDYŽ CHCEŠ – když chceš od něj odejít, On ti nebrání – v tom je spravedlivý – nebere život nikomu, kdo jde k věčnému zatracení. Dostali jsme život, stejně jako otec když dával synovi (marnotratnému) – tady to máš, dělej si s tím, co chceš – a on šel a rozházel peníze s holkama.

Jan Rybář

Přepis přednášky: Věra Horníčková

 
 
Nahoru