06.12.2017, autor: Ludmila Dittertová, kategorie: Zamyšlení

Veď mě do hlubokého ticha, kde Tě budu tušit

Veď mě do hlubokého ticha, kde Tě budu tušit

Začala adventní doba a přála bych si, prožít tento čas asi tak, jako když jsem byla malé dítě. Avšak poslední dobou šlo vše jakoby mimo mě. Nenašla jsem chvíli, abych se opravdu ztišila a dokázala se skutečně těšit a upřímně radovat. Vím, že nelze vrátit zpět neopakovatelné pocity z dětství, ale prosím Bože, probuď ve mně touhu po Tobě, po světle, teple, lásce, čistotě, bezpečí, vánočně provoněném domově a tom, co žádné oko nespatřilo a co nikdy nevstoupilo do žádného lidského srdce. Dej mi poznat, že nikdy nemohu být opravdově utišena ničím a nikým, ale jen Tebou. Proto prosím rozšiř mé srdce, aby Tě mohlo pojmout a veď mě do hlubokého ticha, kde Tě budu tušit. Protože když přijdeš do mého srdce, odpadnou všechny vnějškovosti, vše co ke mě nepatří a já konečně pravdivě poznám, kdo jsem před Tebou... Dej prosím, abych v tomto adventu přišla k Tobě, ale také i k sobě samé, aby se mi Tvůj blížící se příchod stal skutečnou spásou. Amen.

Ludmila Dittertová

 

 

 

 

Zajezd_Gruzie_banner

 
Nahoru