19.09.2016, autor: Jan Rybář (2016), kategorie: Zamyšlení

Vykoupení nebo vyvolení?

Vykoupení nebo vyvolení?
(Eucharistie 3.)

Zbožnému člověku je dobře na kolenou. Je si tam jistý, nemusí myslet. (Také je lehčeji ovladatelný.) Nemá odvahu vstát a jít Kristu do náruče. Vždyť je hříšník, musí být pokorný! Převládá v něm totiž  nedůvěra až strach. Proto mu stačí Boží slitování, odpuštění. To je právě hlavní téma  "tradiční mše". Ona má blízko  ke starozákonním obětem: my podáváme  oběť  -  Ty nám dáváš odpuštění. Jenže  -  Bůh nabízí daleko víc než jen odpuštění. (viz  Luk 15,22). Dejte pozor: Ježíš po celou dobu  hlásání svého evangelia nikdy nepotřeboval slovo "oběť", bez kterého se my neumíme  obejít.  To slovo dokonce zkritizoval: "Jděte a naučte se, co znamená lásku chci, ne oběť." (Mat 9,13). My se však tímto slovem  oháníme ustavičně. Jděte  -  řekl Ježíš, a my nejdeme (dál), naučte se,  a my nechceme přemýšlet. Máme raději ten dávno zaběhnutý  obětní výměnný provoz. Žijeme dosud starozákonně, 2000 let zpátky. Obětujeme...

Další starozákonní nepřehlédnutelná  záležitost: krev. "Bez prolití krve není odpuštění" (Žid 9,22). Jenže už ten Starý Zákon  je např. v Žalmech  plný nekrvavého  odpouštění.: "Jeho milosrdenství... je věčné... sahá do nebes... je bez míry... trvá na věky..." Odpustilo se Adamovi, Kainovi, Davidovi atd. Kristovu krev  na Golgotě  zavinili nepřátelé, v nitru plni ďábla. Tím ale jen umocnili  vrcholný Ježíšův úkon lásky.  (Jan  15,13). Kříž úžasně zpečetil  Zvěstování. Bůh se dává  -  i přes tu událost Golgoty  -  daleko víc než je možno chápat. Marnotratný syn  a další Ježíšovi kajícníci  a kajícnice  v evangeliu dosáhli odpuštění i bez prolití krve.  Tohle ovšem apoštol Pavel  nezažil, neslyšel, nepoznal. Viděl se pouze dvakrát  a krátce jen se třemi apoštoly. A ani nemohl pochopit; Starý Zákon, jak víme,  cele ovlivnil jeho teologii.  Tedy: Kristus nás svou smrtí  oslavil, ne vykoupil. Z čeho by nás měl vykupovat,  když nám přišel sdělit,  že Bůh se nám dává  navždy, naprosto a  zdarma?

Jan Rybář

 
 
Nahoru