09.01.2017, autor: Přeložil Karel Voplakal, kategorie: Zamyšlení

Změň své myšlení!

Změň své myšlení!

Změň své myšlení!

Zabere ti to jen 37 vteřin, abys toto přečetl a změnil své myšlení

Dva muži, oba vážně nemocní, sdíleli tentýž nemocniční pokoj. Jednomu z nich bylo povoleno, aby se ve své posteli  každé odpoledne na jednu hodinu posadil, aby se mu odvodnily plíce. Jeho postel byla přímo u jediného okna pokoje. Druhý muž musel trávit všechen svůj čas vleže na zádech. Muži spolu nekonečně hovořili hodiny a hodiny. Mluvili o svých manželkách a rodinách, o svém zaměstnání, o své vojenské službě, kde byli na dovolené… Každé odpoledne, když se muž u okna mohl posadit, trávil čas popisováním svému spolu-pacientovi všeho, co mohl z okna vidět. Muž ve druhé posteli začal žít pro tu jedinou hodinu, kdy se mu svět rozšiřoval a oživoval všemi aktivitami a barvami vnějšího světa.

Okno ústilo do parku s krásným jezírkem. Kachny a labutě si plavaly ve vodě, zatím co děti si po ní pouštěly modely svých lodiček. Mladí milenci se procházeli ruku v ruce mezi květinami různých barev a v dáli bylo vidět pěknou siluetu města. Když muž u okna toto vše detailně a barvitě popisoval svému druhovi, ten na druhé straně místnosti přivíral oči a  představoval si tu malebnou scénu.

Jednoho horkého odpoledne muž u okna popisoval přehlídku, která tam probíhala. Ačkoli ten druhý nemohl zaslechnout hudbu, mohl ji vidět svým vnitřním zrakem, jak ji pán u okna líčil svým popisem. Dny, týdny a měsíce míjely.

Jednoho rána jako obvykle přinesla denní ošetřovatelka pacientům vodu na umytí – a na posteli u okna nalezla tělo muže bez života, který pokojně zemřel ve spánku…

Celá posmutnělá zavolala nemocniční zřízence, aby bezduché tělo odnesli.

Když už se to zdálo příhodné, ten druhý muž ji požádal, zdali by on nyní nemohl být přestěhován blíž k oknu. Sestřička byla potěšena, že mu může vyhovět - a když si byla jista, že je dobře uložený, nechala ho samotného.

Pomaloučku, bolestně se pozvedl na loket, aby se poprvé podíval na skutečný svět venku. S námahou se pomalu otočil, aby se z postele podíval z okna… 

Ale proti oknu byla holá zeď!  

Muž se v rozhovoru zeptal ošetřovatelky, co mohlo přinutit jeho zesnulého souseda , aby mu popisoval tak nádherné věci za oknem.

Sestřička mu odpověděla, že ten muž byl slepý a že tedy nemohl vidět ani tu zeď…  A dodala: „Patrně vás chtěl jenom povzbudit!“

Epilog:

Je obrovským štěstím dělat ostatní šťastnými - bez ohledu na vaši vlastní situaci. Sdílený žal je polovičním zármutkem, ale štěstí, je-li sdíleno, je dvojnásobné.

Jestliže se chceš cítit bohatým, stačí sečíst vše, co máš - a co se nedá penězi koupit. Dnešek je darem - a je skutečně proč jej nazývat opravdu velikým DAREM.

Původce tohoto dopisu je neznámý, ale přináší štěstí každému, kdo jej pošle dál. Nenechávej si jej jen pro sebe! Přepošli jej všem tvým přátelům, jimž přeješ Boží požehnání!

                                                                                                                                                                                                                       Přeložil Karel Voplakal


Change your thinking

It will take just 37 seconds to read this and change your thinking

Two men, both seriously ill, occupied the same hospital room. One man was allowed to sit up in his bed  for an hour each afternoon to help drain the fluid from his lungs. His bed was next to the room´s only window. The other man had to spend all his time flat on his back. The men talked for hours on end. They spoke  of their wives and families, their homes, their jobs, their involvement in the military service, where they had been on vacation…

Every afternoon, when the man in the bed by the window could sit up, he would pass the time by describing to his roommate all the things he could see outsider the window. The man in the other bed bagan to live for those one hour periods where his world would be broadened and  enlivened by all activity and color of the world outside.

The window overlooked a park with a lovely lake. Ducks and swams played on the water while children sailed their model boats. Young lovers walked arm in arm amidst flowers of any color and a fine view of the city skyline could be seen in the distance. As the man by window described all this in exquisite details, the man on the other side of the room would close his eyes and immagine this pitoresque scene.

One warm afternoon, the man by the window described a parade passing by. Although the other man could not hear the band – he could see it in his mind´s eye as the gentleman by the window portrayed it with descriptive words. Days, weeks and months passed.

One morning, the day nurse arrived to bring water for their baths- only to find the lifeless body of the man by the window, who had died peacefully in his sleep…

She was saddened and called the hospital  attendants to take the body away.

As soon as it seemed appropriate, the other man asked if he could be moved next to the window. The nurse was happy to make the switch, and after making sure he was comfortable, she left him alone.

Slowly, painfully, he propped himself up on one elbow to take his first look at the real world outside. He strained  to slowly turn to look out the window besides the bed..  It faced a blank wall!

The man asked the nurse chat could have compelled his deceased roommate who had described such wonderful things outside  this window. The nurse responded that the man was blind and could not even see the wall. She said: „Perhaps he just wanted to encourage you“.

Epilogue:

There is tremendous happiness in making others happy, despite our own situation.  Shared grief is half the sorrow, but happiness when shared, is doubled.

If you want to feel rich, just count  all the things you have that money can´t buy.  Today is a gift, that is why it is called The Present.

The origin of this letter is unknown, but it brings good luck to everyone who passes it on.  Do not keep this letter. I pray you will forward it to all your friends to whom you wish God´s blessing!

 

 

 
 
Nahoru