A neuveď nás v pokušení...

K tomu, co dnes svěřuji webovým stránkám našeho "Simeona", by mi asi mnozí plným právem řekli, "že se pouštím na tenký led", když se jako laik osměluji mluvit do toho, co je výhradně věcí na slovo vzatých a teologicky i lingvisticky fundovaných a zodpovědných odborníků. 

Je známo, že v nejvyšších liturgických kruzích - jak katolických, tak i u špičkových teologů dalších církví sdružených v ekuméně - se už delší čas diskutuje a vážně uvažuje o vhodné úpravě té jakoby kontraverzně znějící formulace jedné z invokací v modlitbě Páně: "...a neuveď nás v pokušení", což je doslovný překlad Modlitby Páně z platného latinského mešního kánonu ("et ne nos inducas in tentationem"), který se shodně používá i v němčině ( "und führe uns nicht in Versuchung"), nebo třeba v angličtině ("and lead us not into temptation") - a zcela jistě i ve většině jazyků světa.

Je přece nemyslitelné že by dobrotivý Bůh sám na člověka posílal pokušení ke hříchu - a my jen prosíme, aby od toho upustil... Každému je snad jasné, že pokušení ke hříchu přichází zcela odjinud...

Konstatuje se, že snad jen ve francouzské liturgii byl tento problém už dříve vyřešen, že už dlouho mají daleko smysluplnější a jednoznačnější vyjádření této prosby. Když jsem před téměř pětasedmdesáti lety jako sekundán Biskupského gymnázia v Bohosudově měl jako povinný školní předmět francouzštinu, učili jsme se platnou verzi modlitby Otče náš; zněla už tehdy takto:  

Notre Père, qui étes aux cieux (anebo: "au ciel")

que votre nom soit sanctifié,

que votre règne arrive,

que votre volonté soit faite 

sur la terre comme au ciel.

Donnez-nous aujourd'hui notre pain cotidien (anebo "pain de chaque jour")

et pardonnez-nous nos offences

comme nous pardonnons à ces qui nous ont offencés

et ne nous laissez pas succomber à la tentation (= nenech nás upadnout do pokušení)

mais délivrez-nous du mal.

Ainsi soit-il !   (=tehdejší synonymum výrazu "Amen").

Nově navrhovaná francouzská verze se od tehdejší liší hlavně v tom, že nyní se Hospodinu jako výraz úcty v modlitbě už nevyká, ale důvěrněji tyká (podobně jako u nás), a že namísto slovesa "arriver" (přicházet) se nově zavádí sloveso "venir" - což jsou v podstatě rovnocenná synonyma. V zmíněné invokaci se nyní říká: Et ne nous laisse pas entrer en tentation  (= a nenech nás podlehnout pokušení), což je v podstatě totéž.

Pokud by se u nás z tradičních i dalších důvodů k žádné modernizaci nepřistoupilo, asi by to nic neměnilo na skutečném smyslu prosby za odvrácení pokušení-  není snad nic nelogického ani nepatřičného na tom, prosíme-li Všemohoucího, aby nás před pokušením chránil a nevystavoval rizikových zkouškám, do jaké míry jsme schopni odolávat náklonnosti ke hříchu, protože ví, jak jsme všichni ve své podstatě slabí a vrtkaví...  

Pro web Simeon napsal Karel Voplakal