ARO - či ORA?
Před několika dny běžel na České televizi starší zajímavý film "Operace mé dcery" s Vlastimilem Harapesem v hlavní roli. Příběh se prakticky celý odehrává na Anesteziologicko-resuscitačním oddělení kterési nemocnice.
Na oddělení ARO bývají hospitalizovaní převážně oběti vážných úrazů, snad nejčastěji způsobených těžkou dopravní nehodou. Bylo tomu tak i v dramatu těžce zraněných matky a dospívající dcery. V zoufalé snaze opatřit dárce ledviny k transplantaci pro těžce zraněnou dívku se nešťastný otec shodou okolností dozvídá, že on sám jí svou ledvinu poskytnout nemůže, protože ve skutečnosti není jejím biologickým otcem; přesto se opakovaně za každou cenu pokouší dceru aspoň vidět.
Na skleněných dveřích nemocničního oddělení je zvenku nekompromisní nápis: "ARO", striktně zamezující vstup neoprávněným osobám. Z vnitřku se však tento nápis jeví zrcadlově souměrný - tedy "ORA" - modli se!
Na tomto oddělení rizikových, často beznadějných případů v mnohých případech zůstávají pouze dvě krajní možnosti: zoufalství, rezignace - či naopak naděje v zázrak, v mimořádnou Boží pomoc. To ovšem předpokládá, že o ni budeme prosit:
ORA, orate! - modli se! modlete se!
Sancta Maria, Mater Dei, ORA pro nobis! - Svatá Maria, Matko Boží, pros, oroduj za nás!
Karel Voplakal