Abnormalita Boží

Žijeme teď v době nenormální. Máme čas k úvahám, že vlastně i křesťanství je svým způsobem nenormální, tedy i evangelium, tedy i Bůh. Začíná to Zvěstováním: Počneš a porodíš! Normální odpověď Marie by byla: To tedy ne! Nejsem dosud vdaná. Přece ještě nežiji s mužem! - Pastýřům bylo řečeno v noci: Jděte do Betléma! Je to normální, v noci opustit stáda, nechat je bez dozoru, napospas zlodějům? - V Šalomounově chrámě byl nádherný trůn, ale prázdný:  Bůh je nezpodobitelný!  Co tedy s Vánoci, s narozením Boha v Kristu? Bůh jako dítě? Viděli jste někdy, jak vypadá dítě bezprostředně po opuštění  matčina lůna? Víte, k čemu slouží pleny a proč se musí dětem vyměňovat? Pohled do jeslí s krmivem pro zvířata stačí, abychom o Bohu začali smýšlet jinak. Vždyť celý život Ježíše byl abnormální!  Např. jeho křest: Jan Křtitel buší tvrdě do hříšníků, to je normální. Ale Ježíš  je v zástupu, uprostřed nich, s nimi, vyznávajícími hříchy, vstupuje i on do řeky a také žádá křest! To je normální?! Sám Jan se tomu brání, nechce to, ví, že je to absurdní...

A je v pořádku, abychom my, učedníci Kristovi, žili jen pro blahobyt, dobré jídlo a pití, pro svou práci a zábavu a nic víc? 

V Katolickém týdeníku o tom pěkně píše Kateřina Lachmanová: "Jako křesťané bychom měli mít na 'nenormální doby'  docela slušnou průpravu..." To by nás ovšem musel zajímat více řád ducha než řád  hmotný (= zázraky, vidění, zjevení, "poselství", důkazy), totiž řád, o němž se na první pohled zdá, že je nepochopitelný, abnormální, ale právě ta "průprava" nám pomůže pochopit něco, co je ostatním skryté, nepřijatelné, nenormální, ba absurdní, co je NADpřirozené.

Jan Rybář