Aby naše duše byly bílé

Emil Korba

Aby naše duše byly bílé

Jak jsi od nás vzdálená,

ty opravdivá hvězdo lásky!

Přimlouváš se k nám

jako mince ztracená

v koříncích sedmikrásky!

K marnivosti tě člověk přibyl,

aby utrpění nebylo tak těžké.

Tu vidíš, jak se velmi mýlil,

když na nejcitlivější vážce

závaží hněvu více nachýlil.

Ty se jenom přimlouváš,

jenom svítíš, jenom světlo dáváš.

Opravdivá hvězdo Lásky!

Semeno krásy, cíl poutníků

z hříšné země vzývají tě sedmikrásky.

I duše, co chtějí být bílé

a zářivé. Podobné tvé záře.

Přimlouvají se celkem smělé

v jednom zpěvu, v jedné chvále.

Aby duše naše byly bílé...!

ze sbírky Poezie (z časopisu Slovo, ročník 40, číslo 18, 31. 8. 2008, str. 19)

přeložila Mária Tvrdá