Advent

Uvinuli jsme věnec a první adventní neděli zapalujeme první svíci takzvanou svíci PROROKŮ. Připomíná proroky jež zvěstovali narození Ježíše Krista. O týden později zapalujeme BETLÉMSKOU svíčku, která představuje Ježíškovy jesličky.

Třetí svíci se říká PASTÝŘSKÁ a budeme ji zapalovat třetí adventní neděli. Měla by vyjadřovat radost z toho, že adventní období, které v dřívějších dobách bylo také dobou postní a byla zakázána jakákoliv zábava, se chýlí ke konci.

Vyvrcholení končí čtvrtou nedělí adventní. Svíčce se říká ANDĚLSKÁ a je symbolem pro pokoj a mír. Štědrý den už skutečně přichází, nebo dokonce už je tu.

Adventní svíce zapalujeme a tomu zní hlas apoštola Pavla: „Neboť Bůh, který řekl, ze tmy ať zazáří světlo, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově“ (2 Kor 4,6).

Bůh osvítil naše srdce a v tomto Božím světle spatřujeme světlo jeho slávy ve tváři Kristově. Zapalujeme svíce s touhou a s přáním, aby Bůh osvítil naše srdce. „Ano, v srdci chceme slavit Spasitele.“

Vyhlížíme a toužíme po novém setkání s Kristem, věříme, že stále přichází ve svém Svatém Duchu, že je stále na cestě k nám. Vyhlížíme jeho přicházení a věříme v jeho slavný druhý příchod, ve kterém náš svět zažije Boží království, jeho spravedlnost a jeho pokoj.

Ve světle adventních svící spatřujeme světlo Boží slávy ve tváři Kristově. Jeho tvář se proměňuje. Jednou je to tvář plná bolesti, to nám Ježíš zjevuje: "Jen ten kdo trpí, je skutečně Boží", podruhé je to tvář zářící, tvář vzkříšeného, která volá: "Pokoj vám". Amen.

Věra Šimková