Animátoři seniorů prožili duchovně-formační dny v Orlických horách
Obec Deštné je pro Orlické hory přibližně tím, čím je Špindlerův mlýn pro Krkonoše - centrem letního i zimního sportu, východiskem četných turistických tras, adrenalinových sjezdů strmých horských silnic a cest na terénních koloběžkách či horských kolech, v zimě místem dojezdu lyžařských sjezdovek, lyžařských vleků a lanovek i startu a cíle běžkařských tras. Především však je zde krásná horská a podhorská příroda - přímo stvořená pro pohodlné pěší toulky, ale i pro náročnou turistiku: každý návštěvník si může vybrat podle svých zájmů a vlastních fyzických možností. Od silnice u kostela na obě strany jsou jakoby náhodně poházeny horské boudy, penziony a soukromé chalupy. A když má člověk štěstí na pěkné slunečné počasí - tak jako nedávno my, co může chtít víc!
Dvanáct animátorů seniorů - tak jako dvanáct apoštolů - (a symbolicky "třináctým" byl otec Vojtěch Jiří Černý) - našlo svůj dočasný domov v pěkném penzionu Köhler. Ubytování nemělo chybu; z oken svých pokojů i z jídelny, která posloužila i jako kaple - dějiště každodenních bohoslužeb - jsme měli půvabné rozhledy po okolí Deštné. S chutným stravováním (plná penze) jsme byli víc než spokojeni. Někteří z nás využili i možnost zaplavat si v krytém bazénu či dopřát si masáž za velmi příznivou cenu. Vedoucí penzionu byl velmi vstřícný a podle možnosti vždycky rád vyhověl; nebyl žádný problém obstarat si levnou taxislužbu, umožňující dostat se i na poměrně vzdálené cíle. Lákadlem pro turisty je také místní pekárna, která je známa svým voňavým kvasnicovým chlebem; každý si jej rád dopřeje, i když jeho cena není právě "lidová". V obci působí také zvonařská a keramická dílna s prodejnou vlastních výrobků. Zvonky z pravé zvonoviny nejsou právě laciným suvenýrem, ale mají skutečně krásný zvuk. Čas od času se ozve i příjemný hlas zvonkohry. V místním poměrně velkém a pěkném kostele působí sympatický pan farář Tomáš Hoffman, který má v duchovní péči i vzdálený, z daleka viditelný, avšak poněkud osamělý kostel - značně zdevastovanou a částečně pobořenou, ale v současnosti postupně opravovanou svatyni zasvěcenou svatého Matoušovi - evangelisty. Kostel před odsunem německy mluvící populace sloužíval obyvatelům dnes již zaniklé vesnicie na jejímž místě se dnes nachází rekreační chatový tábor křesťanské mládeže Vesmír.
Velmi zajímavou společnou akcí byla pouť do Neratova, který je známý postupně obnovovaným poutním kostelem s jakoby provizorní skleněnou střechou. Kostel byl těžce poničen v samém závěru války; od té doby chátral, propadla se střecha, v prostoru kněžiště i chrámové lodi ležely hromady sutin a už tam dokonce rostly náletové dřeviny. Teprve po sametové revoluci mohla skupina nadšenců zahájit činnost ve prospěch záchrany a obnovy tohoto poutního místa: z interiéru kostela vyvozili sutiny, odstranili křoviska, obnovili krov - a chrám zastřešili skleněnými tabulemi. Kostelní věže v posledních letech znovu dostaly původní barokní kupole, průčelí chrámu má novou zářící fasádu i s ciferníkem věžních hodin, v chrámové lodi je jednoduchý oltář i křtitelnice a sedadla. Neratovský kostel se opět stal dějištěm pravidelných bohoslužeb, má svého trvalého duchovního správce, konají se tam křty, svatby, pohřební obřady - a do místního hřbitova se opět pohřbívá. Poblíž kostela vyrostl i domov pro poutníky, dům s prodejem suvenýrů a možnost občerstvení. Návštěvníci cítí, že toto poutní místo má silný duchovní náboj...
Účastníci setkání v Deštném se shodují na velmi příznivém hodnocení celé akce; děkují vedoucí Centra pro seniory Královéhradecké diecéze Veronice Čepelkové za bezchybnou organizaci a P. Vojtěchu J. Černému za milé duchovní vedení. Celá společnost byla vzájemně velmi přátelská; za celou dobu nedošlo k žádným vzrušeným výměnám názorů či neshodám. Vzájemná přátelství se ještě víc upevnila. Všichni budeme rádi vzpomínat.
Pro Simeon zapsal Karel Voplakal
