Ano míru, ne válce!

Právě dnes jsou to přesně tři roky, co jsme se vydali na životní pouť do Svaté země v jejím širším kontextu. Libanon, Sýrie, Jordánsko, Izrael a Palestina. Byly to nepopsatelně krásné a hluboké chvíle… Jenže právě na 15. březen 2011 je také datován počátek války v Sýrii, resp. první protivládní demonstrace.

Dnes je smutný den. Úplně jiné počasí oproti dnu před třemi roky – dneska je šedivo, déšť, nepříjemně pofukuje vítr. Před třemi lety bylo slunečno a radostně, a vůbec nás ani nikoho jiného nenapadlo, že začíná být „zaděláno“ na pořádný průšvih, který dostane miliony lidí do beznaděje. Tedy smutné je dnes zdaleka nejen počasí. O Sýrii už toho bylo řečeno dost, mnohé pravdy, ale bohužel i nepravdy. Myslím, že každý z nás je nyní už schopný udělat si v souvislosti s tímto ožehavým tématem správný úsudek a poznat, co má a nemá "hlavu patu".

Ono ale nejde jen o to udělat si správný úsudek, nýbrž také o to dokázat jej správně uplatňovat v praxi. Jak dalekosáhlé následky může mít snaha za každou cenu vyřešit problém nepřiměřeným způsobem, jsme se v běhu dějin nejednou přesvědčili. Sýrie je jako země Blízkého východu od naší vzdálená. Proto bychom možná mohli namítnout, že nás se ten konflikt přímo netýká – můžeme jen z dálky přihlížet a doufat, že se to „samo“, snad dobře, vyvine. Ale to by bylo málo – Sýrie je sice daleko, ale o to nejde, jde přece o to připomenout si, kdo je můj bližní a pomoci všem – bližním, kteří o pomoc naléhavě prosí. Jak na to? Rozhodně ne tak, že se stáhneme do ústranní, budeme lamentovat, házet špínu na jednu či druhou stranu nebo dokonce tiše schvalovat postupy, které jen zdánlivě směřují k dobru. Ano, je pravdou – není to samo sebou – někdo je původcem a činitelem zla, které se ve světě bohužel stále rozšiřuje. Každý člověk se cítí vůči němu téměř bezmocný, ale zároveň chce proti němu i bojovat. Je totiž jisté, že toto zlo může být přemoženo. V žádném případě však ne násilím na nevinných, ne válkou!

Jen láska, šíření pokoje, vzájemné odpuštění, útěcha a podpora trpících – mezi něž patří i bezdůvodně(!) pronásledovaní křesťané, jsou těmi nejlepšími a nejúčinnějšími léky na uzdravení vážné choroby, jíž je postižený dnešní svět. Tyto léky máme ve své lékárničce k dispozici my všichni, nebojme se je použít. – Dobro šířené krůček po krůčku dnes, zítra, tady a tam – v našem bližším i širším okolí – dokáže současný svět dřív nebo později proměnit v takový, jaký jej toužíme mít. S Boží pomocí.

Veronika Čepelková

foto: křesťanská vesnice Maalula v Sýrii

Modlitbu za mír naleznete zde!

Chcete-li se zapojit do facebookové skupiny Ano míru, ne válce sdružující všechny lidi dobré vůle, kterým nejsou lhostejné války a utrpení ve světě a kteří chtějí v rámci svých možností šířit MÍR a porozumění ve svém blízkém i širokém okolí, můžete tak učinit zde: https://www.facebook.com/groups/anomiru/