Ať slavné Kristovo vzkříšení, naši tmu ve světlo promění!
Zmrtvýchvstání Páně - velikonoční vigilie
Ať slavné Kristovo vzkříšení, naši tmu ve světlo promění!
Tato slova slýcháme rok co rok při zapalování paškálu – velikonoční svíce – od ohně, zapáleného před kostelem.
Letos je neuslyšíme, letos nebude oheň, nebude exultet, nebude devatero (nebo méně) biblických čtení. Nebude ono (alespoň pro mne vždy silné, až k mrazení) „Sláva na výsostech Bohu“, kdy se rozžehne všechno, co svítit může a varhany spustí fortissimo… Nebude svěcení vody, křty dospělých, obnova křestních slibů. Nebude mnohé z toho, nač jsme byli o největší bohoslužbě během roku zvyklí, nebude bohoslužba sama. Ale – bude vzkříšení? Budou velikonoce? Jistěže! A možná, paradoxně, silnější, než doposud. Protože, i když nám pandemie vzala všechny rekvizity, nemohla nám vzít podstatu.
Nic a nikdo nám nemůže vzít to, co dělá velikonoce velikonocemi. Vzkříšeného Krista! Vždyť na něm stojí naše víra. Co víc, celé křesťanství se svou dvoutisíciletou kulturou, krásou umění, závazností křesťanského ideálu lásky k Bohu, k živému a přítomnému Kristu, k Eucharistii. Také lásky k bližním, projevované tolikerým způsobem. Schopnost oběti pro Boha, pro Krista, pro druhé. Schopnost usebrání, naslouchání, povznesení mysli k Bohu, jak se dříve definovala modlitba. Nic, vůbec nic, nás nemůže připravit o lásku, víru a naději. O Krista ukřižovaného a vzkříšeného.
A právě Vzkříšený Kristus je centrem velikonoční vigilie.
Celá struktura obřadů této velké noci stojí na výronu světla z otevřeného hrobu, na onom: „Není zde, byl vzkříšen!“ i prvním setkáním se vzkříšeným a jeho: „Nebojte se!“
My se letos neposadíme jako (mnohdy i nezúčastnění diváci) do kostelních lavic a tak vám nabízím „průvodce“ po obřadech velikonoční vigilie.
Začínají vně, mimo chrám a začínají u ohně. Oheň sám je silným symbolem. Je nejen nepostradatelný pro život (na čemž nic nemění ani naše žárovky, elektrické sporáky a dálkové topení), ale ze spirituálního hlediska symbolizuje lásku a oheň Ducha svatého. Tento oheň je knězem požehnán: „Bože, požehnej tento oheň. Ať nám připomíná tvého Syna, v němž nám zazářila tvá sláva. Očisti naše srdce a dej, ať se v nás rozhoří velká touha po tobě, aby světlo této velké noci bylo předobrazem tvé slávy …“ a tím se stane jakoby způsobilým pro zažehnutí velikonoční svíce - paškálu. (Jeho název pochází z latinského „paschale“, tj. velikonoční.) Paškál je symbolem Vzkříšeného Krista, tohoto „světla pravého, které osvěcuje každého člověka“. Kněz do něho vsadí pět kadidlových ran, stejně jako je „pět Kristových ran“, a vyznačí tak obraz kříže. Znamení kříže je aktualizováno letopočtem s α (alfou) i Ω (omegou) nad a pod křížem, které nám připomínají, že „Kristus je včera i dnes, začátek i konec, alfa i omega. Kristus je Pánem všech věků, on vládne dějinám, jeho je království i moc i sláva po všechny věky věků“.
Poté kněz pozdvihne zapálený paškál a zvolá ona slova, jimiž jsem začal dnešní promluvu: „Ať slavné Kristovo vzkříšení, naši tmu ve světlo promění!“
Naši tmu! Je dobře si uvědomit, že bez světla Kristova bychom žili ve tmách. Tmách bezvěrectví, tmách beznaděje; tmách hříchu a smrti, bez onoho začátku a konce, cíle a směřování. Snad právě proto zařazuje liturgie ono trojí: „Světlo Kristovo!“, abychom si přímo zásadní potřebu, nutnost Světla Kristova, ve svém životě uvědomili. A my to potvrzujeme, stvrzujeme svým trojím zvoláním, aklamací Krista, světla našeho života: „Sláva Tobě, Pane!“
Setmělý kostel se postupně rozžíhá od paškálu - jediného plamene Kristova světla a tato slavnost světla vrcholí v prastarém (5-7 stol.) velikonočním hymnu Exsultet (lat. Zajásej“), který je oslavou této velikonoční svíce.
Poté už přichází ke slovu bohoslužba slova, dnes ovšem také jiná, než obvykle. 3-9 biblických úryvků je připomenutím Božího díla spásy, stvoření, záchrany, daru nové země a v posledku daru největšího, Božího Syna
Hned v prvním čtení (Gn 1-2) je nám nastíněno celé stvořitelské dílo Boží, jak jej Bůh učinil. (My víme, že oněch sedm dní není přesným časovým úsekem, ale vyjádřením plnosti a posloupnosti tvoření.)
V pořadí druhé čtení (Gn 22,1-18) skrývá v osobě Izáka, jediného a milovaného syna Abrahámova, zřetelný a jasný předobraz jediného a milovaného Božího Syna Ježíše Krista. Tento Syn Boží a Syn člověka, byl obětován rovněž na hoře Moria (chrámové nádvoří v Jeruzalémě) v čas, kdy se v chrámu obětovali velikonoční beránci k výkupné oběti a večeři Paschy, umírá na kříži jako výkupná oběť za hříchy celého světa, když předtím navždy obětoval nekrvavým způsobem při Poslední večeři.
Klíčovým čtením ze SZ, je přechod Židů Rudým mořem, po útěku z Egypta. (Ex 14-15) Klíčovým proto, že právě Pascha - PŘEJITÍ je ústředním momentem Velikonoc. Zázračně přešel Bůh Egyptem a pobil vše prvorozené; zázračně přešli Židé Rudým mořem, a tak se nejen zachránili před Egypťany, ale prodělali i očistu své víry ve všemohoucího Hospodina - tento přechod si připomínáme při křtu a připomíná nám ho také další SZ čtení z proroka Ezechiela. (Ez 36,16-28) Hospodin slibuje ústy proroka, že znovu shromáždí svůj lid, že jej očistí od jeho hříchů a vloží do jejich hrudi nové srdce, ne staré a tvrdé z kamene, ale lidské, dobrotivé, z masa. Slibuje jim návrat do jejich zaslíbené země a svoji - Boží věrnost, na oplátku za jejich nevěrnost. V tom můžeme všichni vidět příslib do budoucna, kdy Bůh svůj, sice nevěrný a chybující, avšak přesto milovaný lid, shromáždí ve svém nebeském království.
Novozákonní epištola z listu Římanům (Řím 6,3-11) má ryze křestní obsah. Není divu, vždyť křest stojí v popředí zájmu dnešní noci. (Dříve se pouze o dnešní noci křtili dospělí katechumené.) Sv. Pavel přirovnává ponoření do křestní vody k pohřbení všeho starého a hříšného, a vynoření se z křestní vody k zmrtvýchvstání s Kristem.
Konečně v evangeliu nám evangelista představil starostlivé ženy, které jdou, hned jak je to možné, prokázat Ježíši službu lásky, službu poslední. Jejich starosti ohledně odvalení těžkého kamene před vchodem do hrobu se ukáží jako zbytečné. Kámen je odvalen. A andělé říkají ono nepochopitelné – „proč hledáte živého mezi mrtvými?“ „Není zde, byl vzkříšen!“ Není zde: v okovech temnot a zmaru, překonal smrt, zlomil její ostří, její nevyhnutelnost a definitivnost. „Není zde, byl vzkříšen!“
Toto slovo: „Není zde, byl vzkříšen“ – je oním nejpodstatnějším slovem této Velké noci. A je slovem pro nás, pro každého z nás. Vždyť i nás všechny volá Pán, skrze náš křest, k životu. K životu věčnému. Kéž by i pro nás, pro každého z nás zaznělo z příšeří naší smrti slovo zvoucí nás do plnosti světla, zvoucí nás k životu věčnému. K našemu osobnímu VZKŘÍŠENÍ.
Obřady velikonoční vigilie pokračují litaniemi, obřadem žehnání vody, křtem dospělých. Rozvádět je by vydalo na traktát. Já vyzdvihnu už jen jeden jediný úkon: obnovu křestních slibů. To je rovněž jeden z vrcholů dnešního obřadu. Znovu si připomeňme, že jsme se zrodili z vody a z Ducha; že jsme spolu s Kristem byli ukřižováni a s ním vzkříšeni. Připravme si v sobě prostor, abychom každý sám za sebe, před Bohem, který je přece přítomen všude a stále, nejen v chrámu a o velikonocích mohli svobodně, vědomě a radostně vyznat svoji víru a zřekněme se hříchu – můžeme použít otázky, které kněz předkládá celému shromáždění a na něž odpovídá každý sám za sebe:
Zříkáte se ducha zla? Ano.
I všeho, co působí? Ano.
I všeho, čím se pyšní? Ano.
Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země? Věřím.
Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí na pravici Otcově? Věřím.
Věříte v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný? Věřím.
Tady můžeme skončit. Znovu jsme si uvědomili, možná, že silněji, než jindy, že jsme milované Boží děti, pro které, z lásky k nám, poslal Bůh na svět svého Syna a ten, když se naplnil čas, přinesl za nás a pro nás oběť největší, abychom měli život. V něm a s ním jsme zemřeli všemu nedobrému, starému, mrtvému v nás a s ním jsme o těchto velikonocích, a jednou o věčných velikonocích, vstaneme i my k novému životu. To je obsahem velikonoc, naší víry, našeho života.
CHRISTUS RESSUREXIT! ALELUIA!
Jiří Vojtěch Černý
