Blahoslavení, kteří mají čisté srdce
Gn 2,18-24
Mk 10,2-12
27. neděle v mezidobí
Dnešní neděli otevírají texty s tématem manželství – a to jak z hlediska Boha – který je ustanovil jako součást svého díla stvoření, tak z hlediska zákonodárství, které, (jak je mu vlastní) hledá kličky a důvody, jak je zpochybnit, zneplatnit, rozbít. Ale hezky popořádku.
Klíčovou otázkou je ta, kterou položí farizeové Ježíšovi. Pokládají mu ji s nečistým a podlým úmyslem, nejde jim o manželství samé, ale o to, dostat Ježíše do úzkých. „Smí se muž se ženou rozvést?“ (Jak vidno, otázka „rozvodu“ manželství byla i tehdy předmětem diskuzí a sporů. Stranou ponechme, že se neptají: „může se žena rozvést s mužem?“ – to bylo ve své době, a v Orientu je dodnes, nemyslitelné.) Ježíš se nenechá zaplést do právních kliček, odpoví jim protiotázkou právě na ustanovení Zákona: „Co vám přikázal Mojžíš?“ Oni jsou znalci Zákona, a tak si vlastně odpovědí sami: „Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se.“ Tedy, jestliže otázka zní: smí se?, pak je odpověď nabíledni. Smí se, vždyť Mojžíš (zákonodárce) dovolil. Rozprava se nekoná, léčka na Ježíše nevyšla. Ježíš jim přesto přidá nevyžádaný komentář, který asi neslyší rádi: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz!“ Pro tvrdost vašeho srdce – srdce farizeů a zákoníků jsou tvrdá – opírají se o zákon a neznají slitování. A jak je to s tvrdostí srdcí v manželství? Tam se tvrdé srdce opírá o sobectví, neústupnost, neochotu odpouštět a podřizovat se jeden druhému. Tvrdé srdce nepřijímá toho druhého, je uzavřené, nepřející, nemilosrdné. Tvrdé srdce rozbíjí každý vztah. Mojžíš dovolil rozvést takové manželství, kde namísto lásky vládne tvrdost srdce a zraňuje a ponižuje toho druhého.
Ježíš, ač netázán, se ujal slova a ukázal na samu podstatu problému. V Božím díle stvoření – „jako muže a ženu je stvořil“, jsou tito vedeni touhou jeden po druhém, a tak opouští dosavadní rodinná pouta, spojují se vjedno (a nejde jen o sexuální spojení, daleko více jde o sjednocení v lásce) a stávají se ve svazku manželství jedním tělem. „Proto opustí muž otce i matku, přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ To je Bohem chtěný vztah, a ten ve své podstatě rozvod nedovoluje, vždyť: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
Ježíšova schopnost jít k samé podstatě, k samému jádru věci, odzbrojuje všechny zákonické a farizejské duše, kteří se nimrají v zákonech a zákonících; vymýšlí stále nové „pozměňovací návrhy“, normy a lidská přikázání, a snaží se je přilepit na neměnné Boží zákony. Jak je to vlastně jasné – dospělý jedinec se musí vymanit z rodičovských pout, aby mohl vytvořit novou rodinu. Jsa dostatečně zralým, vytvoří nový, ve své podstatě nerozlučitelný svazek, v němž jsou dva různí jedinci, kteří tvoří jeden pevný pár, který vytváří vzájemnou jednotu. Stávají se „jedním tělem“. Tak to Bůh zamýšlel, to je Boží vůle!
Farizeové odchází s nepořízenou, zato Ježíšovi učedníci mají spoustu otázek. A Ježíš znovu a znovu odpovídá a vysvětluje.
V dalším odstavci je řeč o matkách, které přináší k Ježíšovi to nejcennější, své děti, s prosbou o požehnání. Ony si nekladou akademické otázky, ony ví - Ježíš je Boží muž, Boží Syn, jeho požehnání má velkou sílu a moc – ať požehná jejich dětem. No a ti chlapi kolem? Přeci nedopustí, aby ženský s jejich dětmi Mistra otravovaly. Oni, muži, jsou přece Kristovými učedníky, ať Ježíše neobtěžují. Brání jim – Ježíš si jejich počínání všimne a rozmrzí se. Vlastně je pokárá. „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť jim patří nebeské království.“
Dětem, těmhle bezvýznamným prckům má patřit kýžené Boží království?! „Pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde!“ To je studená sprcha jejich mužské ješitnosti. Být jako dítě!!! Ale ano – vždyť jaké je dítě? Bezvýznamné, nic neznamenající a nic nemající. Upřímné, hravé, důvěřivé, bezprostřední. Přímočaré. Nezkažené neupřímností, kompromisy, polopravdami. Právě takovým patří Boží království. U Matouše je ono „dětství“ dokonce postaveno jako podmínka: „Nebudete-li jako děti, do nebeského království nevejdete!“ (Mt 18,3) Být jako děti – právě tak čistí, upřímní, bezelstní.
Kolikrát Ježíš mezi řádky naznačil, že nikoli postavení, síla, moc – dnes funkce, posty, majetek – ale upřímnost, pokora, láska a milosrdenství jsou těmi pravými vstupenkami do Božího království.
Boží království je královstvím lásky. Tam tvůrci zákonů s tvrdým srdcem; ti, kteří kolem sebe nemilosrdně mlátí zákony a paragrafy, aniž by viděli člověka s jeho lidskými radostmi a bolestmi, nemohou. Tam se spíše dostanou ti, kteří mají bezprostřednost a upřímnost malých dětí. Kdo jsou otevření, soucitní, milosrdní. Blahoslavení, kteří mají čisté srdce.
Jiří Vojtěch Černý
