Boží inkognito

Chystáme dárky k Vánocům a už se těšíme, jakou radost a překvapení  někomu způsobí. Možná pocítíme i vděčnost od obdarovaných. Lidé, kteří dávají na charitu, nemohou čekat vděčnost, ale hřeje jim u srdce to, že někomu pomůžou. Malé děti jsou vděčné Mikuláši nebo Ježíškovi, dokud je rodiče nepoučí, že si dáváme dárky  sami mezi sebou a tím napodobujeme Boha, který nám nadělil  Zemi i život. 

Pro nevěřící je Bůh dárce "inkognito", dobrodinec, který od nich nečeká vděčnost, vždyť oni o něm nevědí!  A to ještě netuší, co všechno je pro ně připraveno v jeho nabídce, kterou jim chystá... Budou mile překvapeni - většinou až v hodince poslední - ti, kteří až přijde a zatluče, otevřou. My se těšíme po celý život z jeho darů a jsme za ně vděčni - i za ty "nevděčné"... Je to v podstatě náš stálý advent, nebo chcete-li, náš stálý Štědrý den.

Jan Rybář