Boží království nezískáme protekcí na nejvyšších místech
Mt 13,24-43
16. neděle v mezidobí
Hned tři podobenství o Božím království předkládá Ježíš v dnešním evangeliu svým posluchačům – a tím také nám. V tom prvém, o pšenici a koukolu, se jakoby vracíme k tématu minulé neděle. Tam také šlo o setbu, ale podstatou podobenství byla kvalita půdy, do níž je semeno Božího slova zaseto a to, zda a jaký ona půda, kterou jsme obrazně my všichni, vydá výnos.
Dnes je sice rovněž řeč o zasetém semeni; štědrým rozsévačem je opět Ježíš, ale kdosi jiný, (a my si snadno dosadíme kdo jím ve skutečnosti je) s nedobrým úmyslem, v noci a potají, zaseje i plevel. A ten se, jak známo, vždycky snadno a dobře uchytí – na vašich políčkách, zahrádkách, stejně jako v našich vztazích.
Už jen toto prvé podobenství by stačilo k bohatému rozjímání – o trpělivosti a moudrosti, s níž vyčkáme do žní a nenecháme se svést k unáhleným závěrům a činům. O sklizni, jíž bude jednou náš soud, kdy bude zcela zjevné, co bylo v našem životě užitečnou a dobrou pšenicí a co nedobrým a všezaneřáďujícím plevelem.
Ježíš však přidává ještě další podobenství. Podobenství, které jde proti duchu tohoto světa, ve kterém se preferuje vše velké, silné, přeneseně pak zdravé, mladé, výkonné… Hořčičné semeno - semínko! je ze všech semen nejmenší – a přesto je v něm úžasná potence a vyroste ve velký strom.
A do třetice: podobenství o kvasu. Tři měřice mouky, to už je pořádné množství, ale na to, aby vše prokvasilo, aby zadělané těsto mnohonásobně nakynulo, je zapotřebí jen docela málo kvásku. Přesto je právě v něm skryta velká síla.
Co těmito podobenstvími chce Ježíš svým posluchačům sdělit o Božím království? Nejspíš to, že pro jeho dosažení musíme brát v úvahu jiná měřítka, než nám vnucuje, všemi možnými předsudky, reklamními kampaněmi a falešnými měřítky zaplevelené myšlení tohoto světa. V Božím království platí úplně jiné, než tržní hodnoty, jiná a než světská měřítka. Bůh nás vnímá a vidí jinýma očima. A nabízí nám – co víc, zdarma dává – úplně všechno, co potřebujeme. Pro náš vezdejší život, pro náš duchovní život, pro náš věčný život v jeho království. Je třeba jenom přijmout jeho pohled na skutečnosti kolem nás, i na sebe samé.
Boží království nedobudeme megalomanskými činy; nekoupíme za horentní sumy; nezískáme protekcí na nejvyšších místech. Boha neoslníme svými světskými úspěchy, výší svých kont a dosaženými tituly, řády a medailemi. Ničím z tohoto světského - planého, stejně jako je onen plevel. Boží království se dobývá pokorou, tichostí, trpělivým snášením všech obtíží. Odpouštěním a snahou o smíření. Skutky lásky – byť mají hodnotu vdoviných haléřů či nepatrných skutků milosrdenství. Drobnými oběťmi, jako je třeba jen trocha času věnovaného druhému; pomocí, ať praktickou nebo jen radou, vyslechnutím. Účastí, soucitem, ohleduplností, velkorysou tolerantností – a tak by bylo možno pokračovat dál. (Pro inspiraci nabízím Kristova blahoslavenství, výčet kardinálních ctností a skutků milosrdenství – tělesných i duchovních, případně i výčet plodů Ducha sv. v listu Galaťanům.) To jsou ona malá semínka, jež mohou vydat velký užitek; to je ta trocha kvásku, která promění hromadu mouky v chléb.
A ještě dlužno dodat: vždy budou kolem nás ti, kteří nás budou považovat za blázny; kteří nás budou očerňovat, pomlouvat, házet nám klacky pod nohy. Vždycky bude kolem nás mnoho zla, zášti, zloby a lží - zdánlivě dokonce více, než dobra, pravdy a lásky. Nesnažme se však stavět do role spravedlivých a vytrhávat, vykořeňovat to, co se nám jeví jako zlo. Jednak bychom nemuseli správně rozlišit pšenici od plevele; jednak bychom mohli nadělat mnoho škody. Buďme trpěliví a soud přenechejme tomu jedinému nestrannému a spravedlivému soudci. Raději usilujme o to, abychom namísto plevele ješitnosti a pýchy, rozsévali kolem sebe třeba i maličká semínka lásky. Ona pak, obdělávána naší vírou, nadějí a láskou a zavlažována Božím milosrdenstvím, mohou vnést už sem, na tento svět, kousek Božího království - toho, o kterém Ježíš přece tvrdil, že už je mezi námi. Buďme Kristovými spolupracovníky na zúrodňování prostředí, ve kterém žijeme a vztahů, v nichž žijeme. Nebojme se přiložit ruce a hlavně srdce k dílu – avšak žně a soudy přenechejme jeho andělům. Zkrátka: vyčkejme do žní, ale už tady a teď usilujme o to být blahoslavenými. Vždyť přece právě jim patří Boží království, je čeká v nebi velká odměna. Mám za to, že se máme na co těšit.
Jiří Vojtěch Černý
