Budeme-li dobrosrdeční, pak budeme pro druhé požehnáním
Sir 275-8
Lk 6,39-45
8. neděle v mezidobí
V prvém čtení z knihy Sirachovcovy jsme slyšeli: „Ovoce ukáže, jak byl strom pěstěn, právě tak slovo vyjádří myšlenky lidského srdce.“ A v evangeliu pak ono známé: „Každý strom se pozná po ovoci.“ Je-li strom ošetřován, pečuje-li o něj pěstitel, pak vydá dobré ovoce, zatímco zanedbaný, zplanělý strom vydá leda kyselá pláňata. Tomu rozumíme, to je zřejmé. A stejně zřejmý je i příklad v evangeliu, kde se Ježíš, až provokativně táže: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?“ Otázka, na kterou i sebevětší hlupák správně odpoví – samozřejmě, slepý zavede slepého leda do jámy, nebo rovnou do propasti. Obraz fyzické slepoty je příměrem; ale o co jde, je samozřejmě slepota duchovní. A je smutnou skutečností, že se právě ti nejvíce zaslepení staví do role vůdců. Nejzřetelněji to vidíme u politiků, ale i v duchovní rovině; všichni ti autokratičtí vůdcové sekt, církevních hnutí a společenství. Zaslepeni svoji pýchou, výlučností, postavením, manipulují druhými – a oni, oslněni jejich sebevědomím a prázdnými slovy a gesty, se slepě nechají vést. (Dějiny by nám mohly nabídnout nepřeberné množství takových vůdců i to, jak tragické byly konce, ani ne tak jejich, jako oněch vedených.)
Nicméně, zůstaňme u duchovní slepoty, o tu Ježíšovi šlo – naráží na farizeje, saduceje a zákoníky své doby. Na ty všechny, kteří měli a uznávali jen tu svoji pravdu. A strhávali s sebou, do propasti zákonictví, své interpretace Božího zákona, zástupy posluchačů. I oni byli slepí, ono je daleko jednodušší nechat se slepě vést, než si jít svoji vlastní cestou, řídit se svým rozumem. Toužíme po svobodě, po nezávislosti a přitom se tak snadno a rádi zříkáme zodpovědnosti a přenecháváme ji oněm vůdcům – ať šéfům v práci, politikům ve společnosti či hierarchům v církvi.
K tomuto zjevnému příkladu slepého vůdce připojuje Ježíš ono známé: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ Tohle se týká každého, opravdu každého člověka. Ano, jak zřetelně vidíme ony třísky, ony chybičky, škobrtnutí, neupřímnosti a selhání u druhých, ale u sebe ani ty očividné (jak přiléhavé slovo) chyby a hříchy nevidíme (lépe, nechceme vidět).
A ještě jeden úhel pohledu: je známou skutečností, že nejzřetelněji vidíme na druhých právě ty nedostatky a chyby (případně hříchy), které máme my sami. Sami si je u sebe nepřipouštíme – to jsou ty trámy, ale u druhých nás přímo iritují, nadzvedají ze židle a dráždí. Psycholog by řekl: své trámy projekujeme do třísek v očích druhých.
My nemáme oprávnění posuzovat druhé, hodnotit je, klasifikovat je podle svých měřítek a norem. (Jsme mnohdy sami sobě normou a tu vnucujeme druhým, hlava nehlava.) Nadto, vidíme-li chyby a nedostatky jen u těch druhých, pak jsme politováníhodní ubožáci. Protože tím se zříkáme možnosti nápravy, prohlédnutí a uzdravení - netoliko svého duchovního zraku, ale i svého srdce. To je pýcha, povýšenost, nedostatek pokory a sebekritičnosti. Co je ještě horší je to, že nezůstaneme jenom u pokřiveného pohledu na druhé, ale že je soudíme, pomlouváme, dehonestujeme. A tím se na nich proviňujeme, jednáme proti prvnímu a největšímu přikázání – přikázání lásky. Minulou neděli vyzýval Ježíš: „Nesuďte, a nebudete souzeni“ a dnes Ježíš tuto výzvu jakoby dále rozvádí. A svoji řeč zakončuje dalším přirovnáním o dobrém a špatném ovoci. My, pohříchu, často „neseme špatné ovoce“, protože je shnilé, zkažené naše nitro. Se svými trámy hříchů, pýchy a sebestřednosti jsme oním špatným stromem, který vydává špatné ovoce, zatímco, cit.: „dobrý člověk vydává z pokladnice svého srdce dobro.“
„Strom se pozná po ovoci“ a jaké ovoce, jaké plody vydává naše nitro? V jaké kondici je naše srdce? Vždyť se říká, že „oko je do srdce okno“, a také, že „správně vidíme jen srdcem“. Máme-li v srdci jen zášť, nepřejícnost, škarohlídství, pomstychtivost, pak uvidíme na každém jen to špatné a pro druhé budeme stejně nestravitelní, jako to špatné ovoce; zatímco budeme-li milo-srdní, dobro-srdeční, pak budeme pro druhé požehnáním. Budeme jak dobrý strom, který přináší dobré ovoce. Budeme světlem pro druhé. (Mt 5,16: Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky …) A s čistým zrakem, s pokorou v srdci a s vědomím svých vin, teprve pak se můžeme stát dobrými vůdci. Namísto do jámy vést své blízké a svěřené duše ke Kristu a snad ještě dál – do Božího království.
Jiří Vojtěch Černý
