Buďme aktivními seniory!
Ptejme se, jak se naše společnost chová k seniorům? Sama přece často neví, které hodnoty mají přednost a které jsou méně důležité. Například v domovech důchodců občas slyšíme neveselá vyprávění o samotářích, kteří tam byli odloženi, když se o ně děti odmítly starat. Typický byl příběh bývalé lékařky, která vychovala dva syny a umožnila jim vystudovat vysokou školu. Na chodbě ústavu se slzami v očích pronesla: „Pane, kdybyste věděl, jak jsem nešťastná!“ Nabízí se otázka, zda je stáří nevyhnutelnou cestou k zániku a nepotřebnosti? Ovšem může být také poutí ke světlu a hlubšímu poznání zákonitostí, jimiž se řídí lidský život! Jedna spisovatelka napsala, že většina lidí pozoruje blížící se stáří s větším odporem než samu smrt. Proto se snaží stáří pomocí kosmetických a jiných pomůcek co nejvíc oddálit a dělat dojem svěžesti. Chce se tak vyhnout procesu, který začal už okamžikem našeho narození. Je paradoxní, že současná kultura, která dává lidem stále více volného času, odsuzuje řadu členů k opuštěnosti a bezvýznamnosti. Ale vždyť stárnutí může být cestou ke světlu! V Lukášově evangeliu čteme o jeruzalémském Simeonovi, spravedlivém a bohabojném, který očekával s nadějí Mesiášův příchod. Víra mu umožnila setkání s malým Ježíškem, když ho rodiče přinesli do chrámu, a on plný radosti děkuje Bohu, že jeho oči uviděly spásu připravenou všem národům. Je proto naplněn světlem jako důkaz pravdivosti 92. žalmu: „Ti, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží.“ I stárnoucí papež Jan XXIII. vnesl do církve nového, svěžího ducha, a Matka Tereza z Kalkaty zachránila řadu hladových a nemocných ve svém pozdním stáří. Vyšší věk nemusí znamenat konec vší činnosti. Může naopak užívat svých zkušeností a znalostí, a plnohodnotně prožívat dny a léta životního podzimu. Spisovatel Aldous Huxley píše bratrovi Juliánovi: „Je tvrdé, když se člověk cítí starý. Věřím, že my oba patříme ke šťastné menšině lidí, kteří si uchovávají duševní otevřenost a pružnost mládí a užívají plody svých zkušeností.“ Je proto žádoucí být otevřeni pro všechno, co nám ve zjevení dává dobrotivý Bůh, a přijímat i to kladné, co nám poskytuje dnešní doba. Velkou pomocí je modlitba, jak ji viděl arský farář Jan Maria Vianney: „Modlitba působí, že čas plyne rychle a tak příjemně, že ani nepozorujeme jeho trvání. Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat.“ Jeho slova nám pomáhají vyplnit náš čas, zvláště když se zdá, že jsme zbyteční. Ale Bůh je s námi na každém kroku a jeho Duch nám pomáhá být aktivní a dávat tak dobrý příklad druhým.
Miloslav Fiala
