Byli jsme děti

Byli jsme děti, měli jsme děti, naše děti mají děti a jsou mezi námi tací, kteří se dočkali dětí jejich dětí.

Dítě je tedy fenomén, který je nezaměnitelný s vnímáním života se vším co obnáší. Radost, smutek, trápení, štěstí, bolest, poznání  ….. atd. Také dar orientování se ve spletí životních osudů a příběhů, které nás  tímto putováním provázejí, i Ježíš Kristus se narodil jako dítě, nejdříve zvěstovaný archandělem Gabrielem v Nazaretě Panně Marii a tím se zrodila naše víra. Také jako dítě.

Jsme ve věku, kdy vnímáme děti našich dětí, tedy vnoučátek jako radost ze setkání s nimi. Podařil se den, kdy přijela vnučka Natálka a Nellinka. Byl krásný den, procházely jsme městem Litomyšlí a došly do Klášterních zahrad, původně patřícím premonstrátům, díky jim, má město Litomyšl ve znaku francouzskou lilii a vesnice patřící kdysi do panství Litomyšle, podle rozlohy a významu, v erbu od jedné do dvanácti lilií, případně v polích mezi dvěma berlemi. Historie města je bohatá a procházely jí významné osobnosti, bylo zde i biskupství, mezi Prahou a Olomoucí. Na výstavbě barokního kostela, přináležejícího k zahradám se podílel i italský archiktekt  Alliprandy, jeden z mnoha tvůrců katedrály sv. Víta na pražském hradě a je zde pochovaný. Narodila se zde po přestavbě zámku Vratislavem z Pernštejna a španělské dvorní dámě Marii Mandrige de Lara z rodu Mendozů dcera Polyxéna, později z Lobkovic, která předala bosým karmelitánům na Malé Straně sošku Jezulátka, Ježíše, jako dítě vytvořenou karmelitánem Josefem vnuknutím Ducha Svatého, svatební dar od matky, která ho přivezla ze Španělska a předávalo se vždy prvorozené dceři, Polyxéna dceru neměla, proto ho vrátila do řádu, od kterého pocházelo a je doposud v kostele Panny Marie Vítězné, do celého světa vešlo ve známost jako Pražské Jezulátko v podobě mnoha kopií. Má mnoho oblečků i ručně vyšívaný samotnou císařovnou Marií Terezií.

Nelze vyjmenovat všechny osobnosti s jejich zásluhami snad ve všech oborech po dobu vývoje našich dějin od Palackého, Purkyněho přes literáty Aloise Jiráska, Boženu Němcovou se smutnou historií výtisku její babičky až po významného astronoma Zdeňka Kopala. Významné malíře a sochaře v poslední době Olbrama Zoubka, jeho sochy jsou i u bazénku v Klášterních zahradách.

S Prahou nás pojí i ŽIDLE na které sedí mé vnučky, kopie židle z nábřeží Vltavy u Sovových Mlýnů, a jak se dostaly do takové výšky? Trochu cviku z nasedání na koně,  pak tahem, blik a foto je tu. Potom domů a těšení se na další překvapení.

Smetanova Litomyšl je pro mnohé příznivce hudby již tradicí, nejenom v České republice, ale v zahraničí.

Anna Matoušková, foto: autorka