Být dětmi Světla je výsada

1 Jan 3,7-10

4. leden

Doba po vánocích, přesněji, začátek ledna, je dobou, kdy jsou biblická čtení při mši sv. jakoby pod taktovkou sv. Jana – tohoto velkého mystika lásky. Otevíráme jeho první list, i začátek jeho evangelia. A jak je u něho zvykem, hovoří především o lásce, a pomáhá nám ji přiblížit prostřednictvím protikladů. To je vskutku typický Janův rukopis. A nejinak je tomu i dnes. Začíná výzvou: „Milé děti, od nikoho se nenechte svést. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako i Bůh je spravedlivý. Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla…“

Milé děti, nenechte se svést!

Což o to, pokušení, lákadel i vyslovených svůdců, máme kolem sebe víc než dost. Ale Janovi jde především o svedení z Boží cesty, z cesty pravdy a lásky; o svedení k hříchu. Znamením toho, že jsme Boží děti, že jdeme po správné cestě je ta skutečnost, že jsme spravedliví. Spravedlnost se zde stává atributem Božího člověka, Božího dítěte, které je zrozeno z Boha. Sv. Jan jde ve svém tvrzení dokonce nad rámec myšlení své doby, i naší každodenní praxe, když tvrdí: „Žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože se narodil z Boha!“ Jakoby bezvýhradně platilo, že být z Boha = být Božím spravedlivým; a současně: nebýt z Boha = být pohůnkem ďáblovým, být NEspravedlivým, být NElaskavým a NEmilujícím a tudíž NEmilovat ani Boha, ani bližní.

Když si tato Janova slova dosadíme do takovéto logické rovnice, tak, jakkoli správná, nezní nám zrovna libozvučně: vždyť, kdo o sobě může říci, že je z Boha, že je spravedlivým a bezvýhradně milujícím? Nikdo! Nikdo, kdo je alespoň trochu soudný. Ale: to nic nemění na tom, že takovými máme být. Ježíš říká: „vaše řeč budiž: ano, ano, ne, ne, co je nadto, je ze zlého…“ a sv. Jan v tomto buď a nebo, pokračuje. Nelze žít v rozpolcení, v jakési schizofrenii dobra i zla zároveň. Známe to sami dobře: takovéto: být někdy spravedliví a jindy nespravedliví. Někoho milovat a jiného nenávidět. Za jistých okolností připustit že pravda může být lží a lež polopravdou…

Je jen jediný Bůh, který je láska. Je jen jediný Kristus, cesta, pravda a život; stejný včera, dnes i zítra. A jsme-li dětmi Božími, jsme-li Kristovi, pak nemůžeme ani my jednat nějak obojetně a žít v kompromisu svědomí. Naše řeč, naše jednání, budiž také ono Kristovo: „ano, ano, ne, ne“! Dnes, stejně jako v dobách Kristových, se to nenosilo, ale, stojí to za to. Takový život v pravdě a právu, ve spravedlnosti a bezvýhradné lásce, je sice nanejvýš těžký, ale zároveň krásný. Být dětmi Božími, být dětmi Světla je výsada, kterou jsme dostali skrze Kristovo Vtělení. Dokažme svému Pánu a ukažme všem okolo, že jsme za ni vděčni.

Jiří Vojtěch Černý