Být otevřený pro Boha i pro všechny lidi
Iz 26,1-6
Mt 7,21-27
Čtvrtek po 1. neděli adventní
Izaiáš je i dnes prorokem naděje, 26. kap. začíná „oslavnou písní“, v níž je opěvována věrnost a síla Hospodinova. Obrat „v onen den“ upozorňuje na rozhodující Boží zásah, a jeho povzbudivá slova jsou infusí víry do žil zdecimovaného národa v babylonském zajetí. Jeruzalém je v té době v troskách, a v rozvalinách je i chrám, tato chlouba Izraele. Izaiáš deportovaným souvěrcům bez domova přesto zpívá o Jeruzalému: „Pevné město máme k spáse. Pán je opatřil hradbami a valem…“
U proroctví se prolíná minulost a přítomnost s budoucností, v nich se často stírá časová hranice. A tak není jisté, zda Izaiáš mluví o Jeruzalému, který vystaví navrátivší se lid ze zajetí, či o Jeruzalému z dob Ježíšových, nebo zda jde o nebeský Jeruzalém na konci časů.
Ale teď, jen pro přiblížení, se vraťme do doby Izaiášovy. Každé město bylo takovým státem ve státě, a bylo silné natolik, nakolik byly silné jeho hradby, jeho opevnění. Život jeho obyvatel závisel na vnější ochraně města, na jeho nedobytnosti. A Izaiáš píše: „Pevné město máme k spáse. Pán je opatřil hradbami a valem…“ Vysněný Jeruzalém je pevný ne lidskou silou, lidským úsilím, ale jeho hradbou, jeho silou je sám Hospodin. To On je tím ochranným valem, pevnost Jeruzaléma spočívá v Hospodinově spáse. A právě proto, že nad tímto městem bdí sám Hospodin, může obyvatelstvo splnit, z hlediska obranné strategie, nesmyslný požadavek - tj. otevřít brány. Stát se navenek bezbrannými, vždyť hradby, toto nejslabší místo zdí, se střežily zvlášť ostražitě a otevírali se jen spolehlivým a věrným. A tady se praví: „Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ, který střeží věrnost“. Město Boží nespoléhá na své vlastní síly, ale stává se otevřeným celému světu. Toto město je útočištěm pro všechny spravedlivé a věrné, žijící z víry v Hospodina.
Toto zaslíbené město, tento nebeský Jeruzalém je otevřený pro všechny lidi, po všechny věky, vždyť proroctví jsou nadčasová. Je otevřen i nám. I my jsme pozvaní do bezpečí, i my se můžeme těšit z Boží ochrany. Ze spásy, kterou nám přinesl Boží Syn.
K Izaiášovu proroctví připojím příměr z dnešního evangelia: To město stojí na skále, na pevných základech, kterými je sám Bůh. A klíč, který nám otevírá brány tohoto města, či domu, není jen sama příslušnost k Abrahámovým potomkům, (to v případě Židů), nebo křestní list, (to v případě nás, křesťanů). Nestačí jen říkat: „Pane, Pane…“ a drmolit si své rádoby zbožné modlitbičky. Je třeba důsledně žít podle Boží vůle, to je ta jistota, to jsou ty hradby našeho života. Žít podle Boží vůle, protože ta je ta pravá, ta nás nikdy nezavede na scestí. Naše představy jsou často falešné a naše vůle příliš slabá a sobecká. Ale život podle Boží vůle je životem rozvážného člověka, kterého neporazí žádná vichřice života, žádná vnější i duchovní katastrofa. Žít podle vůle Boží znamená mít ty nejsolidnější základy. Stát na skále. Mít pevné hradby proti vnějšímu nepříteli a být zároveň otevřený pro Boha. Pro všechno dobré, čestné a spravedlivé, stejně jako pro všechno obtížné, těžké a bolestné, co takový život přináší. Být zkrátka otevřený pro Boha i pro všechny lidi, kteří v dobrém přichází.
Jiří Vojtěch Černý
