Chléb života

Ex 24,3-8

Žid 9,11-15

Mk 14,12-26

Slavnost Těla a Krve Páně

Každoročně, ve čtvrtek (příp. násl. neděli) po slavnosti Nejsvětější Trojice, se schází církev, aby si připomněla další vrcholné tajemství své víry. Tajemství Těla a Krve Páně. Aby oslavila samého Ježíše Krista, vždyť pod způsobami chleba a vína, které kněz skrze svou kněžskou moc proměňuje, je opravdu přítomné samé TĚLO a KREV Pána Ježíše Krista. To, že smíme přistupovat k svatému přijímání, že smíme sytit své tělo a hlavně svou duši pokrmem lásky a života, to je opravdu veliké tajemství. A také a hlavně, veliký dar.

Ježíš ve svátosti oltářní je středem a hlavním aktérem dnešní slavnosti. Ježíš, který nás ujišťuje, že je uprostřed nás a s námi. Ježíš, jehož sebedarování si připomínáme a jehož smíme přijímat jako duchovní pokrm na své životní cestě k věčnosti. Dává se nám v tom nejobyčejnějším jídle, ve chlebě, a nejběžnějším nápoji své doby, ve víně. To je také to, co smysly vnímáme, ale to, co už nejsme schopni smysly obsáhnout a rozumem pochopit, je právě to nejdůležitější. Že totiž pod těmito způsobami chleba a vína je skryt On sám. Ve svém těle a se svou krví. Tuto jeho přítomnost nám už neodhalí naše smysly, tu můžeme vidět jen očima víry a čistým srdcem. A k povzbuzení, znovuuvědomnění a prožití této zázračné skutečnosti lásky Boha, který se nám vydává, slouží právě ta dnešní slavnost.

Abychom ji lépe prožili, přichází nám na pomoc, (jako už tolikrát), Písmo svaté. V prvém čtení jsme svědky uzavření smlouvy starozákonního lidu s Hospodinem. Dělo se tak skrze krev obětních zvířat. Ve druhém čtení pak ukazuje sv. Pavel novozákonnímu lidu, že smlouva s Bohem je stále platná, ale nyní je už na, řekněme, vyšší úrovni. Už ne skrze krev zvířat, kozlů a telat, ale skrze krev samého Boha - Ježíše Krista, který sám sebe!, za nás a pro nás!, přináší nejvyšší oběť zpečetěnou vlastní krví. A evangelium, je svědectvím o té dějinné chvíli, kdy Ježíš, při slavení svátků Paschy, (tj. největších židovských oslav), sedí při poslední večeři uprostřed svých učedníků.

„A tehdy, když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal ho, lámal a dával jim se slovy: vezměte, to je mé tělo. A potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho, a pili z něho všichni. A řekl jim: to je má krev, krev smlouvy, která se prolévá za všechny. To čiňte na moji památku!“

Moji drazí. Za chvíli, při obětování a proměňování budeme mít, stejně jako oni učedníci ve Večeřadle, účast na této Kristově oběti. I my, stejně jako oni budeme mít podíl u stolu s Kristem, a staneme se společníky Boží smlouvy. Zkusme dnes, více než kdy jindy, prožít, přijmout, uvědomit si tuto skutečnost. Berme a jezme chléb života z rukou Kristových! Je to chléb živých, chléb věčného života; vždyť Ježíš řekl: „Každý, kdo bude jíst tento chléb, nezahyne, ale bude mít život věčný.“

Větší a krásnější příslib nemůže nikdo vyslovit. Jenom Kristus. Syn Boží, v nové smlouvě uzavřené při Poslední večeři a potvrzené, dokonané, na kříži.

Jiří Vojtěch Černý