Člověk míní, Pán Bůh mění

Tento výrazný nadpis článku v Katolickém týdeníku mne nadzvedl. Ono přísloví jsem od dětství slýchal z úst pokorných věřících čistého srdce a nikdo si s tím hlavu nelámal.  Ale dnes vám řekne třináctiletá Marta, proč Bůh mění někdy něco, ale nezměnil např. hlas Hitlera ve chrapot? Kolika hrůzám by se zabránilo! - "Když Bůh dá, tak přijedu!" A co když Bůh nedá? - "Bůh nám dal 4 děti!" Nedal, ty nevznikly mysticky, ale velice, velice prozaicky. - "Bůh nám vzal maminku..." Nevzal; dostala nemoc, na niž ještě nenašli lék, protože se většina peněz dává na zbraně... - "Dej Bůh štěstí!" On je nabízí, ale od něho nikdo JEHO štěstí nechce. - "Bůh k sobě povolal našeho dědečka." Nepovolal, on byl už starý a nemocný. -  "Zde očekává vzkříšení pan farář Tyrner".  Zde on nic neočekává; na věky tu bude jen pár kostiček. On už se dočkal! - Synek vzal tátovi auto a zabil se. Na parte mu napsali: "Pán zavolal a já jsem šel." Na to nemám slov! - Farář Žemlička, štvaný StB, usnul a vjel pod vlak:  "Pánu se zalíbilo povolat k sobě našeho..." 

Díky těmto pobožným frázím starého světa se děti stávají nevěrci...

Jan Rybář