Člověk soudí podle zdání očí, Bůh vidí do srdce člověka
Gn 1,20-2,4
Mk 7,1-13
Úterý 5. týdne
Včera jsme začali v prvém čtení číst z 1. knihy Mojžíšovy, té, která stojí na počátku Písma svatého. A ta nám také podává obraz Boží tvůrčí činnosti, s níž dal vzniknout životu na naší planetě. (Je až neuvěřitelné, že ještě v 21. stol. je téma stvoření, vzniku kosmu, země a člověka, stále předmětem útoků na „tmářskou církev“, která, světe div se, věří, že vše uhnětl Bůh za 6 dní; to podle primitivního výkladu prvních kapitol Písma. S podobnými názory nemá ani smysl polemizovat, je třeba jen zdůraznit, že církev nepopírá dosažené poznání vědy o vzniku vesmíru, s tím opravdu žádný problém nemá, naopak, problém mají ti, kteří nechtějí přijmout skutečnost, že Písmo není učebnicí přírodopisu a astronomie, ale kniha, která prostředky své doby zachycuje prastarou ústní tradici, jejímž jádrem není výklad stvoření vesmíru, ale sdělení toho nejpodstatnějšího, totiž, že: „Tvůrcem všeho je nejvyšší a nejdokonalejší Bůh.“
Včera jsme skončili u čtvrtého dne Božího díla, dnes jsme dočetli zbytek tohoto Týdne všech týdnů až k okamžiku, kdy Bůh odpočine po svém zdařilém díle. Samozřejmě, je to obraz, nemůžeme si představovat unaveného staříčka, jak si otírá zpocené čelo a zhluboka přitom oddechuje. To by bylo naprosto nesprávné. Boží Tvůrčí Duch nemůže být unaven a vlastně ani nemůže odpočívat, neboť - dílo Božího Stvoření je sice dokončeno, ale ne uzavřeno, Stvoření je neustálý, dynamický proces, který Boží Prozřetelnost dále udržuje a řídí. Kdyby Bůh, takříkajíc opravdu odpočíval a šel si zdřímnout na nějaký ten obláček, jak si někdy lidé představují, pak by se zde na Zemi všechno zhroutilo. Bůh je totiž nejen geniální Tvůrce, ale On je neustálé Bytí.
Bůh dal své neměnné zákony Vesmíru, ale i lidem. Zatímco naše planeta se poslušně točí podle těchto zákonů už stamilióny let, lidé Boží Zákon, který je jim vepsán do svědomí, neustále porušují. A má to neméně katastrofální následky, jaké by nastaly, kdyby byly porušeny přírodní zákony, třeba zákon gravitace a Země se chtěla točit podle jiných zákonů. Země to naštěstí neudělá, protože nemá onu svobodu, kterou má člověk. A člověk už tolikrát svoji svobodu zneužil! Vždyť každý hřích je „svobodným a dobrovolným porušením Božího zákona lásky“!
V evangeliu jsme četli o jednom, zvlášť nebezpečném a záludném způsobu, jak pošlapat, znehodnotit Boží Zákon. Ten zákon, který ukládá člověku péči o své zestárlé rodiče. Dnešní příklad popisuje situaci, kdy to, co rodičům po právu náleží, prohlásit za dar pro chrám, a jim nedat nic. A navíc se ještě u toho kochat svou falešnou zbožností. Dal jsem dar Bohu! Ten ale náleží podle Božího zákona, zákona, který je nanejvýš lidský, právě a jen rodičům. Ježíš tvrdě kritizuje takovéto farizejství - pokrytectví, které převrací a překrucuje Boží zákon lásky. Farizejství vypadá na povrchu čistě a blýskavě, uvnitř je plné špíny a kalu. Na povrchu uctívá Boha a jeho zákon, uvnitř uctívá a miluje jen samo sebe. Farizejství nehledí na to, jak si stojím v Božích očích, ale snaží se vypadat a zalíbit očím lidí? A to je hrůzné, když to domyslíme do důsledků. Protože jenom Bůh je pravdivý a spravedlivý, ale lidé?, darmo mluvit! Jestliže chci vypadat v jejich očích dobře, pak budu muset, dříve či později, porušit Boží zákon lásky. Protože nelze sloužit dvěma pánům, a už vůbec nelze sloužit Bohu a lidským představám zároveň. Úplně nakonec: vzpomeňte si, co všechno jsme schopni podstoupit, abychom se těm druhým zalíbili, abychom udělali dojem, abychom byli v jejich očích hezcí - a jak málo jsme ochotni udělat něco pro Boha, pro svoji duši. Přitom, marná sláva, pro naši současnost i věčnost je důležitější, jak si stojíme v Božích očích, než jací jsme v očích svých druhých lidí. Vzpomeňme na výrok z 2 Sam.: „Člověk soudí podle zdání očí, Bůh vidí do srdce člověka!“ Před lidmi zaretušujeme kdejakou faleš a křivárnu, před Bohem však stojíme nazí ve svém sobectví a pýše – Pane, dej nám čisté, nesobecké, milosrdné a pokorné srdce!
Jiří Vojtěch Černý
