Co Bůh činí, dobře činí

V pátek minulého týdne jsme se zúčastnili pohřbu řeholního bratra Josefa Šulce OSB z břevnovského benediktinského kláštera. Tento na první pohled tichý a nenápadný člověk měl nečekaně obrovskou účast smutečních hostů - plný kostel - snad půl tisíce lidí. Překvapilo nás, kolik měl v životě přátel a sympatizantů. Zádušní mše se zúčastnilo asi deset kněží - z toho asi polovina řádových i zástupců jiných klášterů; zazpívala břevnovská chrámová schóla, na kůru zahrála světoznámá houslová virtuoska sestra Magdalena Fuxová, celý kostel zazpíval hymnus „Bože, chválíme Tebe!“ - a s potěšením jsme vyslechli útěšné a podnětné kázání našeho břevnovského arciopata P. Prokopa Siostrzónka OSB, jehož zaměření by se dalo shrnout jako potvrzení známého přísloví: „Co Bůh činí, dobře činí“. Součástí jeho promluvy byla stručná, ale hutná meditace neznámého autora, jakoby „polemika“ duše s Bohem … de facto vyjádření díků za to, že Pán ve své moudrosti a lásce někdy nevyslyšel její na první pohled rozumná, ale někdy i zjevně pošetilá přání přesně „doslova a do písmene“- tak, jak byla vyslovena, ale paradoxně jí často dal pravý opak toho, co žádala; to proto, že - jak se nakonec ukázalo - právě ten opak byl pro onu duši tou lepší a výhodnější variantou a pomohl k tomu, aby vyrostla v dobrém.

Inu - pravdu má to svrchu uvedené přísloví. A je jistě dobré mít toto na paměti v každé životní situaci - zvlášť ve chvílích, kdy se zdá, že - ať už s námi samými, či se vším kolem nás - je všechno úplně špatně…

Text oné meditace:

Prosil jsem o zdraví, abych mohl vykonat velké věci;

dostal jsem nemoc, abych mohl dělat věci lépe.

Prosil jsem Boha o sílu, abych mohl dojít k úspěchu;

udělal mne slabým, abych se naučil poslouchat.

Prosil jsem o bohatství, abych mohl být šťastný;

dal mi chudobu, abych byl moudrý.

Prosil jsem o moc a uznání od lidí;

dal mi slabost, abych cítil, že potřebuji Boha.

Prosil jsem o všechny věci, které mi mohou život zpříjemnit;

dal mi život, abych se mohl těšit ze všech věcí.

Nedostal jsem nic, za co jsem prosil nebo na co jsem se spoléhal,

ale přesto jsem byl více požehnán, než jsem kdy doufal.

Žiji, abych Bohu děkoval za to, že nevyslyšel všechny moje prosby…

Pro web Simeon zapsal Karel Voplakal