Dělají šaty člověka?

Václav Vacek, „to je ten kněz, v němž by kněze nikdo nepoznal ani podle oděvu, ani podle toho, co říká“ – to je nářek katolíka, který ví o povinnosti katolického kněze nosit kleriku nebo aspoň černý oblek s kolárkem. Co na to apoštol Pavel? „Ježíš Kristus…nelpěl na své vznešenosti…sám sebe se zřekl…stal se JEDNÍM Z LIDÍ. Navenek byl jako KAŽDÝ JINÝ ČLOVĚK“ (Fil 2,6-7). A dále evangelium, slova Ježíšova: „Chodí rádi v dlouhých řízách (Mk 12,38), stihne je tím přísnější soud“ (Lk 20,47). Horolezec Achille Ratti (Pius XI.) byl donucen nosit jemnou kleriku, vyhrnutou pod pás, když lezl na skály… u nás leze jistý kněz na skály (v oddanosti předpisu) v kolárku. Svatý Ignác z Loyoly si přeje, aby se jezuité oblékali tak, jak chodí slušní kněží toho kterého kraje. P. Jan Urban OFM už před 80 lety poslal Sestry Apoštolátu v civilu, aby mohly proniknout mezi lidi. Jezuita Mateo Ricci začal v Číně v 16. století (!) kázat Krista v rouchu bonzů a i mši sloužil v čínštině. Po zděšení „v centru“ zákaz – a nadlouho konec čínské misie. Oblečky dělají v církvi potíže dodnes, jako bychom neměli vážnější starosti. „Vstupujte jejich dveřmi a snažte se s nimi našimi dveřmi vycházet“ radí Ignác svým Tovaryšům. Jenže my cpeme lidi hned do „našich dveří“.

Být blízko lidem: dnešním, nedůvěřivým, nevěřícím, vzdáleným. Nosit kolárek v Lidečku a v Dolních Bojanovicích ano, ale v Ústí nad Labem nebo v Kopidlně? Tam potřebujeme spíše agenta-rezidenta! Jenže člověk prostý jako holubice je jistý, opře-li se o předpisy. Člověk chytrý jako had improvizuje. Papež řekl mladým kněžím: „Svlečte sutany, vylezte ze sakristií, natáhněte rifle, běžte mezi lidi a nebojte se, že se zašpiníte.“ Papež ví o stoletých předpisech, ale dává přednost evangeliu. „Litera zabíjí, Duch oživuje.“

P. Jan Rybář SJ