Dívčí koleda na Rychnovsku

S blížícími se Velikonocemi vzpomínám nejen na úžasnou předvelikonoční atmosféru v Jeruzalémě, centru všeho dění, ale taky na jeden slunečný den z dětství, který se odehrál v naší malé vesnici Ježkovice na Rychnovsku. Ježkovice leží v mírně zvlněné oblasti zvané Vrcha v Orlické tabuli s nadmořskou výškou okolo 400 m. Říká se, že Vrcha zrcadlí nedaleké Orlické hory, na něž je odtud nádherný výhled. Oblast je obklopena hlubokými jehličnatými lesy, zelenými loukami a velkými úrodnými poli. Vesnice čítá zhruba jen 30 čísel, ne všechny domy jsou však obydlené. Jinak tomu bylo v době mladí našich babiček, kdy bychom v Ježkovicích objevili například obchod, hospodu, kravín i „klubovnu“ národního výboru. V té době totiž byla vesnice více zalidněná. Něco z toho pamatuji i já. V mé paměti zůstala také především skutečnost, že se zde lidé dobře znali a setkávali při různých příležitostech. Jednou z nich byla i dívčí koleda, která je prý dokonce něčím unikátním, co se tradice týče.

Bylo ráno skoro jako každé jiné, ale přece jiné. Bylo dva týdny před Velikonocemi a my holky jsme se vydaly na koledu. Již před tím jsme si na cestu obstaraly binovačky, které nám z vrbového proutí zhotovil nějaký šikula. Binovačky jsme řádně ozdobily mašlemi a vyrazily ještě řádněji je provětrat. Chodily jsme od domu k domu, všude tam, kde byli k nalezení kluci či muži a kde se naskýtala možnost setkat se s nimi. Starý strejda nás za to obdařil čokoládou, teta obarveným vajíčkem. Sladkosti samozřejmě nechyběly ani doma.

Když dnes vzpomínám na tyto dny, uvědomuji si, že mi připomínají nejenom výjimečnou tradici našeho krásného kraje na východě Čech, ale především jsou důkazem úspěšné komunikace mezi lidmi, která věřme, přetrvá i do dalších dnů.

Veronika Čepelková

autorka zveřejnila článek rovněž v časopise Strom - barvy života