Divoký františkán

Členové tohoto řádu mají být jistě temperamentní, ale P. Jan Bárta byl trochu více. Říkalo se mu Baptík; jeho řeholním patronem byl sv. Jan Křtitel. Kde se něco dálo pro slávu Boží, tam jste Baptíka našli uprostřed. Jak se říká, hořel pro věc Boží. Utekl z internace v Želivi a dlouho se skrýval. Cestoval po republice a vesměs se vydával za lékaře, což mu někdy připravilo komické – někdy nemilé situace. Když se konečně soudruhům podařilo dostat ho, šlo s ním do vězení i několik jeho pomocníků. Mně přednášel pastorálku a byl také členem zkušební komise u zkoušek.  Baptík se často i ve spánku utkával s odpůrci či nepřáteli a ten kdo spal pod ním, něco z toho zakoušel… Nejčastěji debatoval s nadporučíkem Protivou, politickým pracovníkem, který by nás velmi rád převychoval podle obrazu jeho i strany. Při takové diskuzi jednou Protiva řekl Bártovi, že by jistě nejraději viděl soudruhy na šibenici. Bárta na to, že až jednou budou Protivu věšet, on že bude jediný ho zachraňovat. Na to mu Protiva závazně slíbil, že ze všech zdejších politických vězňů půjde on na svobodu jako poslední. P. Jan Bárta opravdu šel jako poslední až po pražském jaru r. 1968.Vyprávělo se, že nadporučík se později zastřelil, když jeho ženu usvědčili ze zpronevěry na pracovišti.

Jan Rybář