Dvě zastávky v Horní Falci

Ze sedmi vládních obvodů Bavorska (analogie našich krajů) jsme dosud zavítali třikrát do největšího Horního Bavorska, a pak vždy jednou do Horních Frank, Dolních Frank a Dolního Bavorska. Tentokrát zamíříme do Horní Falci, a to dokonce hned do dvou jejích poutních míst.

1.      Poutní kostel Maria Hilf Amberg

1.1.   Město Amberg

Amberg, to je příjemné historické město s 50 tisíci obyvatel, od 12. století významný obchodní uzel na řece Vils. V roce 1596 se tu narodil český „zimní král“ Fridrich Falcký. Za 2. světové války nebylo historické jádro města poničeno. Na hlavním náměstí tak přitahují pohledy výrazné gotické dominanty, radnice a bazilika sv. Martina. Tento chrám z 15. století je od roku 1980 bazilikou minor. Působí zářícím hlavním oltářem či třeba prstencem kaplí, díky chórovému ochozu rozmístěných i kolem hlavního oltáře. Zaujme též bývalý kostel jezuitů, St. Georg (s komplexem bývalé koleje), krásná gotická bazilika ze 14. století. Pozoruhodné jsou například boční stěny jeho hlavní lodi se sochami, štuky a obrazy, strop, kůr. Štuky zde pocházejí od J. B. Zimmermanna.

Schulkirche, kostel bývalého kláštera salesiánek a jeden z nejvýznamnějších rokokových v Německu, byl vybudován v 17. století podle návrhu W. Dientzenhofera. Jde o nevelký malebný kostel s pozoruhodným kůrem v podobě okvětního kalicha. Významným pojmem Ambergu jsou tzv. Stadtbrille, v překladu Městské brýle. Jde o jakýsi most přes řeku, na němž se ovšem nepohybují lidé či dopravní prostředky, ale vyrůstá z něj zhruba dvouposchoďová budova. Spíše perličkou města je opravdu uzoučký dům s údajně nejmenším hotelem světa Eh´Häusel.

1.2.   Poutní místo nad městem

Na celé město pak shora shlíží známý poutní chrám Mariahilf. Vydáme-li se k němu po cestě, stoupáme nejprve městem a pak lesem až téměř na vrchol, na velké parkoviště. A vedle něj už leží areál s klášterem františkánů i dalšími objekty. Na vrcholu monumentálního schodiště všemu vévodí poutní chrám. Zvenčí spíše prostý, uvnitř velmi působivý. S řadou fresek, bohatými štuky, milostným obrazem Panny Marie nad zlaceným hlavním oltářem, krásným stropem a pěkným kůrem. Venku stojí také zastřešený venkovní oltář a trochu níže Loreto kaple. Nechybí ani hostinec a poblíž jsou objekty lesní správy. Poutníci si odsud též mohou dopřát zajímavé výhledy do údolí.

1.3.   Vznik poutního místa

Na dnešním Mariahilfbergu (529 m nad mořem) stával středověký hrad z doby kolem roku 1100. V letech 1633 až 1634, za třicetileté války, řádila v Ambergu morová epidemie. Smrt tehdy smetla denně až čtyřicet obyvatel a vymřely tak celé čtvrti města. A obyvatelé se v zoufalství obraceli s prosbami o pomoc na Pannu Marii. Rektor jezuitské koleje tehdy poradil, aby byl k veřejné úctě vystaven obraz Panny Marie a sám pak k tomuto účelu daroval kopii slavného obrazu Mariahilf od L. Cranacha staršího. Obraz byl ve slavnostním průvodu přinesen na dnešní Mariahilfberg a tady zavěšen ve věži starého hradu, přeměněné na kapli. Epidemie pak záhy ustala. Obyvatelé poté začali plnit slib každoročních děkovných poutí za záchranu. V roce 1641 byla zahájena stavba kruhové votivní kaple. Ta v roce 1646 krátce před dokončením zcela vyhořela, milostný obraz však zůstal ušetřen. Budova byla okamžitě obnovena a slavnostně otevřena v roce 1651. Pro stoupající množství poutníků byla ale kaple brzy příliš malá. V letech 1696 až 1702 tedy proběhla stavba dnešního barokního poutního kostela. Věž byla postavena v roce 1726, v roce 1763 vytyčena lipová alej z města a v roce 1859 vybudováno velké schodiště. Od roku 1860 pak vede na horu křížová cesta. Koncem 19. století vytvořil františkánský bratr přes 300 figurek pro zdejší betlém.

1.4.   Momenty z historie putování

Ke 100. výročí poutí se v roce 1734 konaly osmidenní slavnosti, při nichž bylo podáno 52 tisíc svatých přijímání. Kostel dostal nové zvony a varhany. Osmidenní slavnosti proběhly i roku 1784 při 150. výročí. Šlo již ale o dobu osvícenství a úřady chtěly slavnosti omezit. Ovšem neúspěšně, protože přípravy již značně pokročily. Město Amberg pak mělo být pokutováno za neposlušnost, ale na základě tvrzení, že přípravy se uskutečnily v dobré víře ve výsledné schválení programu, byla pokuta nakonec prominuta. Obecně byly pokusy o omezení poutí v době osvícenectví neúspěšné. Při 200. výročí v roce 1834 proběhly zase osmidenní slavnosti, a to s udělenými papežskými odpustky. Akce však byla ze září přesunuta na červenec, protože „červencové pivo bývá kvalitnější než to podzimní“. Podáno bylo tehdy na 80 tisíc svatých přijímání. Velké slavnosti, opět s papežskými odpustky, přineslo i při 225. výročí. A stejně tak 250. výročí v roce 1884, tehdy s 30 tisíci věřících v průvodu a s poutními medailemi. V roce 1934 proběhly slavnosti 300. výročí i přes nepříznivé okolnosti, dané panujícím režimem. Prodalo se přitom 30 tisíc mosazných poutních cedulí. Při slavnostech 350. výročí poutí v roce 1984 byly opět raženy medaile.

Poutní kostel je také dnes každoročně cílem mnoha poutí, jedněch z největších v diecézi Řezno. Jde například o děkovný průvod obyvatel Ambergu v květnu. Hlavní slavností je však horský poutní týden kolem svátku Navštívení Panny Marie v červenci, který přitahuje tisíce poutníků. Láká duchovní, ale samozřejmě i světská stránka oslav. Ta je zosobněná v tradičních klobásách a pivu.

1.5.   Poutní chrám

Chrám je vzhledem ke zdejším prostorovým podmínkám orientován netradičně na severozápad. Strop interiéru zdobí těžké sochařské štuky a freskové malby. Středobodem mramorového hlavního oltáře z roku 1703 je milostný obraz. Na stavbě kostela se podílely mimořádné umělecké osobnosti. Plány pravděpodobně vytvořil W. Dientzenhofer. Bohatě členěná štuková výzdoba a hlavní oltář ze štukového mramoru jsou od G. B. Carlone. Nástropní fresky zobrazující historii poutí jsou od C. D. Asama. Sérii monumentálních štukových figur biblických postav vytvořil P. d'Aglio.

1.6.   Klášter františkánů

O poutě a poutní kostel na Mariahilfbergu se starají františkáni. Původně to byli františkáni z kláštera dole ve městě. Ten založil za pomoci města v roce 1452 svatý Jan Kapistrán. Za reformace se Amberg dostal do rukou protestantů a klášter se tu nemohl udržet. Nakonec byl v roce 1544 předán protestantskému kurfiřtovi. Bylo zde pak střídavě kalvínské pedagogium a luteránská škola. Roku 1626 se ale františkáni do kláštera opět vrátili. A v roce 1634 dostali za úkol pečovat i o nové poutě na Mariahilfbergu. Tam byl proto spolu se stavbou poutního kostela postaven také malý pobočný klášter (hospic) pro 3 kněze a bratra.

Oba tyto kláštery byly za bavorské sekularizace v roce 1802 zrušeny. Klášter ve městě byl pak vydražen a změněn na pivovar, do jeho kostela umístěno městské divadlo. O poutníky na Mariahilfbergu se v následujícím období starali bývalí mniši z některých zrušených klášterů. Až v roce 1832 schválil král na žádost magistrátu návrat františkánů a znovuotevření hospice. Zpočátku byl určen pro 2 až 3 kněze a 1 bratra. Budova byla zmodernizována a po roce 1861 postupně rozšířena. V roce 1879 byla v hospici zřízena pobočka Královského meteorologického ústavu. V roce 1908, kdy zde žili 4 kněží, 7 bratří a 3 kandidáti, byl hospic povýšen na samostatný klášter. V roce 2007 vystřídalo v klášteře bavorské františkány 5 františkánů polských.

1.7.   …

Na Amberg shlíží skoro plaše

ta bazilika Naší Paní,

kterou tu mají po staletí

v péči své bratři františkáni.

 

Tak po schodišti ku prostoru,

kde velkých mistrů skvělá práce,

poutí cíl, místo posvěcené,

co promodlily generace.

 

Barokní malby, fresky, štuky,

tu vybízejí ke ztišení

před Matkou naší, před Marií,

tou pomocnicí, nad níž není.

 

Ave.

2.      Poutní kostel Narození Panny Marie Neukirchen beim Heiligen Blut

2.1.   Městečko Neukirchen beim Heiligen Blut

Příhraniční městečko se 4 tisíci obyvatel v příjemné kopcovité krajině, s nezvykle dlouhým názvem, je známým poutním místem. Historie jeho vzniku souvisí s dávnými neustálými spory mezi Bavorskem a Čechami, kvůli nimž tu kdysi vznikl opevněný kostelík a posléze vlastně také poutě.

A poutní chrám s klášterem je také klíčovým bodem městečka, které jinak příliš zajímavostí nenabízí. V centru radnici a za ní historickou Nikolauskapelle. Několik historických domů na hlavní ulici. Pár obchůdků s nabídkou pro poutníky. Polní cestou s malými zastaveními křížové cesty je také možné vyjít od poutního kostela k nedaleké kapli St. Anna zum heiligen Brunn v poli pod lipami. Těžce nemocné české dívce Barboře se při pouti zjevil léčebný pramen, ona ho pak právě zde nalezla a voda z pramene jí vrátila zdraví. O něco dál za touto kaplí vede ještě zajímavá přírodní naučná stezka, za níž v dálce probíhá jeden z hřebenů Bavorského lesa Hohen Bogen s charakteristickou siluetou vysílačů na vrcholu. A hned naproti poutního kostela se lze zastavit v trochu honosném, ale příjemném Cafe Konditorei Pension Zur Wallfahrtskirche. A to hned vedle symbolické uličky (či aleje), vytvořené z instalovaných poutních křížů konkrétních obcí, bavorských i českých.

2.2.   Poutní místo

Zdejší poutě patří po staletí k nejvýznamnějším bavorským mariánským poutím. Historii poutí do Neukirchenu popisuje legenda. Za husitských válek husitská vojska vypalovala v Čechách vesnice a drancovala kostely. V roce 1419 zbožná selka z Loučimi z obav před těmito vojsky odnesla z tamního kostela poutní sošku milostné Madony a ukryla ji na bavorské straně hranice právě v dnešním Neukirchenu. A to v duté lípě (či v kapličce). Tam ji ale brzy objevil známý husitský velitel a rváč a pokusil se sošku zničit. A to tak, že ji hodil do studny, ale soška se třikrát vrátila na původní místo. Pak tedy sekl šavlí do hlavy Madony, a z ní začala vytékat tekutina podobná krvi. Vyděšený husita chtěl potom utéct, ovšem jeho kůň se nemohl hnout. Nakonec proto padl na kolena a prosil za odpuštění – byl napraven. Později sem prý také často přicházel jako poutník. Po skončení válečného pustošení se už soška do Loučimi nevrátila. Zůstala v místě zázraku a tam začaly poutě „ke svaté krvi“, které postupně rostly.

Poutě se předpokládají již v 15. století. Roku 1585 prchli pražští jezuité před morem právě do Neukirchenu a modlili se zde za záchranu Prahy. Po zřícení věže městského Nikolauskirche v roce 1614 byla farní práva převedena právě na poutní kapli, brzy rozšířenou na kostel. V roce 1656 přišli do Neukirchenu kvůli vzrůstajícímu zájmu poutníků františkáni a do roku 1659 si tu vybudovali klášter. V roce 1667 povolil biskup připojit k poutnímu kostelu i kostel klášterní. Byl tak vytvořen dvojitý kostel s jedinečným dvojitým oltářem, který oba chrámové prostory propojuje. Dnešní podobu získal kostel v letech 1719 až 1720. V letech 1723 až 1744 proběhlo rozšíření kláštera. Františkáni přežili v Neukirchenu také sekularizaci v roce 1802, protože jejich klášter byl tehdy určen i pro bratry z ostatních – zrušených klášterů (ve smyslu – na vymření).

Mohutná z daleka viditelná sedmipatrová věž poutního kostela s typickou cibulovitou střechou vítá poutníky hned na začátku obce. Ve skleněné schránce na oltáři je zde uložena milostná socha Madony. V příjemném kostele je rozmístěna řada votivních desek, svíček (z nichž nejtěžší váží 103 kg), růženců a dalších předmětů. Zaujmou tu také oltáře či kazatelna. A především ta symbióza s menším kostelem klášterním a jejich průnik v místě hlavních oltářů, které jsou umístěny zády bezprostředně u sebe. V roce 2003 bylo nevyužívané křídlo kláštera přestavěno na „Přeshraniční poutní středisko a středisko setkávání“. Tam lze také získat jednoduché ubytování. Krásně založená klášterní zahrada je přístupná veřejnosti.

2.3.   Další poutní kostely v Neukirchenu

Do městečka náležejí ještě dva menší poutní kostelíky. Prvním je Maria Einsiedel (Kolmsteiner Kircherl) Kolmstein. Zdejší milostná bolestná Matka na dřevěné desce je dílem poustevníka, který též postavil dřevěnou kapli a poprvé byl zmíněn v roce 1697. Poustevníci se o kapli starali do roku 1817, po smrti posledního se rozpadla. V polovině 19. století slíbila selka postavit kapli za vyléčení. V roce 1926 byl z iniciativy ženy z Kolmsteinu postaven nový kostel. Tato 56letá žena, zdravotní sestra s pověstí svatosti, byla pak pohřbena v kostele. Ten byl v roce 1928 ještě rozšířen. Druhým zdejším poutním kostelem je St. Anna Rittsteig. Postaven byl v roce 1723. V letech 1963 – 1965 proběhlo jeho velkorysé rozšíření.

2.4.   … 

Příteli, vydej se také

radostnou prožít scénu:

Poutníky z dálky vítá

známá věž v Neukirchenu.

 

A pak už modlitba v chrámě,

nadešla její chvíle.

Husita šavlí seká

tu stále zarputile.

 

Vždycky se znova však vrací

tichounce, bez pozlátka,

k dětem svým putujícím

milostiplná Matka.

Pavel Osoha