Expedice za polární kruh: Vrátili jsme se plní zážitků, viděli jsme zcela jiný svět
Ve dnech 14. - 18. 3. 2025 jsme podnikli nádhernou pouť do Norska, kterou pro nás sestavila PhDr. Veronika Čepelková. Průvodcem a duchovním doprovodem byl Mons. Dr. Ján Majerník. Navštívili jsme města Oslo a Tromsø, putovali za polární září a také prožili duchovní obnovu za polárním kruhem. Vrátili jsme se plní zážitků, viděli jsme zcela jiný svět. Pouť se nám moc vydařila.
Při mezipřistání v Oslo jsme si prohlédli hlavní město Norska - operu, národní divadlo, královský palác, katedrálu, radnici, kde se udělují Nobelovy ceny, univerzitu, parlament.
Po dalším letu jsme přistáli v Tromsø, tzv. „Brána do Arktidy". Je to hezké město s nejsevernější univerzitou a pivovarem na světě. Je položené mezi horami a mořem, 350 km za severním polárním kruhem, na 69. rovnoběžce. Má necelých 80 000 obyvatel a území velké jako Lucembursko. Je rozlohou největším městem Norska. Centrem je ostrov Tromsøya a uprostřed je divoké jezero Prestvannet s tichou přírodou a nejsevernější botanickou zahradou na světě.
Sněhu tu umí napadnout opravdu hodně, za celou zimu až 7 metrů. Podnebí, díky Golfskému proudu, je velmi mírné, jen výjimečně teplota klesne v zimě pod -10 °C a v létě je kolem 15 °C. Nejnižší teplota byla zaznamenána -18,6 °C, v létě r. 1972 teploty dosáhly dokonce 30 °C. To se pak lidé koupou i v moři. Příroda i nám ukázala, co tady umí. Jak dovede foukat a jak je krásně, když sluníčko svítí.
Tromsø je základnou mořeplavců a polárníků, vyrážejí odtud výpravy, protože moře zde nezamrzá. Odjížděl odsud i Roald Amundsen (1872-1928), slavný norský objevitel a polárník na Antarktidu. Také za Inuity do Grónska, od kterých se naučil, jak přežít v ledové pustině. To mu v r. 1911 přineslo prvenství při dobytí jižního pólu nad Robertem Falconem Scottem a celé jeho výpravě zachránilo život. Amundsen právě z Tromsø startoval na svůj poslední let, při kterém zahynul.
V dávných dobách se rybářská osada stala církevní obcí (od r. 1252) a r. 1794 získalo Tromsø status samostatného města a stalo se důležitým obchodním centrem. Z této doby (1789-1904) pochází většina dřevěných domů v centru města. Je jich tu nejvíc severně od Trondheimu. Nejstarším domem je Skansen. Původně celnice, potom základní škola, lazaret v době epidemie, domov důchodců a dnes součást Městského muzea.
Hned vedle je nádherný dřevěný dům Polárního muzea, původně skladiště z r. 1837. Nabízí výpravu do historie lovu tuleňů, arktických objevů, dobývání pólů a velkou poctu Roaldu Amundsenovi i Fridtjofu Nansenovi.
V ulicích jsou moderní prosklené budovy, slavná knihovna, klenot ve tvaru hyperbolického paraboloidu a původní dřevěné barevné domky. Dominantou města je největší celodřevěný novogotický luteránský kostel v zemi z r. 1861 Domkirke, katedrála Panny Marie.
Na protějším břehu u mostu stojí nádhera! Arktická katedrála Severního ledového oceánu - Ishavskatedralen. Architekt Hovig ji v r. 1965 navrhnul jako poctu přírodě, jednoduchosti a pokoře. Tvoří ji 11 bílých dílců, které připomínají ledové kry (a 11 apoštolů). Arktická katedrála je kostel luterské církve. Je diamantem, který krásné město zdobí. Mezi díly jsou prosklené mezery, kterými prosvítá světlo. Katedrála na sebe bere přísvit, který je na nebi. Západní stěna je prosklená a ozdobená 35 metrů vysokým jednoduchým bílým křížem, stěna východní dostala v r. 1972 nádhernou skleněnou mozaiku. Je na ní Boží ruka, z níž vycházejí tři paprsky světla, jeden na Ježíše Krista, druhý na ženu a třetí na muže.
Katedrála stojí u frekventovaného mostu, přesto si zachovává svůj klid. Uvnitř jsou dubové lavice a příjemné vytápění z ní dělají tiché místo pro rozjímání. Moderní varhany a skvělá akustika jsou ideální pro koncerty, které se v katedrále pořádají. Stěnami prosvítá světlo i o půlnoci. Když na noční obloze září polární záře, pak v kostele už žádná výzdoba být nemusí. Příroda vstupuje dovnitř jako nejkrásnější obraz. Katedrála je na úpatí hory a blízko vody. Pohled na ni dělá radost každému, ať se prochází kolem přístavu, projíždí městem, nebo přilétá na letiště.
Velký přístav v Tromsø je zázemím pro lodě. Zažil kruté boje za války, kdy několikaletá bitva o křižník Tirpitz je samostatnou kapitolou války proti Hitlerovi.
Tromsø je městem, kde je možno při čisté obloze spatřit polární záři až 225 dní v roce. Je zde sídlo Observatoře pro výzkum polární záře a 108 dní tu slunce nezapadá. Cukrárny prodávají duhové dorty ...
Tromsø má síť tunelů, aby byl střed ostrova co nejméně rušen dopravou. Dokonce 3,5 km dlouhý podmořský tunel, který ulevuje provozu po hlavním městském mostě. Je tu lanovka pro výhledy na ostrovy a i na nebe, když začne polární záře své představení. Polární záře je nebeský zázrak. Úkaz probíhá ve výšce 80-300 km nad zemí, krásně zelená.
Tromsø je „Paříž severu". Vše jsme navštívili. Katedrálu Severního ledového oceánu, Polární muzeum, arktické akvárium Polaria, Skanzen, Staré centrum, dřevěnou katedrálu Domkirke. Nádherné byly okolní hory Tromsdalstinden - Lyngenské Alpy. V neděli večer jsme jeli za polární září až do Finska. Další den jsme si prohlédli přístav, jezero Prestvannet uprostřed města, někteří podnikli výlet do sobí farmy a po fjordech. Večer byla opět polární záře. Pozorovali jsme ji přímo z terasy v 11. patře našeho hotelu.
Vrátili jsme se plní zážitků, viděli jsme zcela jiný svět. Pouť se nám moc vydařila. Poděkování patří především PhDr. Veronice Čepelkové, průvodci Mons. Jánu Majerníkovi, Centru pro seniory diecéze Hradec Králové a CK Awertravel.
Věra Šimková
