Farní zájezd do kláštera sester trapistek v Poličanech
Druhý den měsíce června se skupina bělohorských farníků - většinou v seniorském věku - v čele s naším duchovním správcem, převorem břevnovského benediktinského kláštera Otcem Benediktem Vojtěchem Kolajou OSB vypravila na farní zájezd do kláštera sestřiček trapistek v Poličanech. Byla sobota, osm hodin ráno, když se dvanáctičlenná skupina účastníků sešla před bělohorským farním kostelem; na cestu byly připraveny tři automobily. Po krátké modlitbě před startem byla dohodnuta trasa cesty a zastávka v Neveklově. Na desátou hodinu jsme měli mít mši svatou v klášterní kapli v Poličanech. Zcela nový trapistický klášter je pěkná moderní stavba vybudovaná doslova „na zelené louce“; na první pohled je znát, že sestává ze dvou částí: ta první, v níž je kaple, jídelna pro hosty a klášterní prodejna suvenýrů a sladkostí pro návštěvníky kláštera, byla postavena před desíti lety a stavba byla hotova za pouhé tři roky. Druhá část kláštera je novější; její stavba netrvala déle než tři roky a její nejdůležitější částí je moderní, poměrně strohý, ale vkusně řešený kostel, jehož hlavní loď slouží výhradně řeholním sestrám. V současnosti jich v klášteře žije sedmadvacet, ale v chórových lavicích je údajně padesát míst, takže se zřejmě počítá s dalším slibným nárůstem duchovních povolání. Na počátku zde působilo jen sedm trapistek - vesměs italské národnosti; záhy k nim však přibyla řada mladých českých novicek, které si zvolily přísný kontemplativní život, pro nějž je charakteristické celodenní „silentium“ (mlčení). Jednou z nejvýznamnějších příslušnic řádu trapistek a jejich velkým vzorem je blahoslavená Marie Gabriela Sagheddu z kláštera v italské Grottaferratě, zvaná Marie Gabriela „od Jednoty“, která se zcela obětovala za jednotu křesťanů a byla blahoslavena od svatého papeže Jana Pavla II. v roce 1983. Pro návštěvníky bohoslužeb je vyhrazena příčná kostelní loď po pravé straně presbytáře, takže věřící nemají při nešporách a dalších bohoslužbách vizuální kontakt s řeholnicemi. Zřejmým důvodem je nenarušovat jejich stálou duchovní soustředěnost. Symetrii sakrální stavby doplňuje po levé straně sakristie tvořící protipól příčné vedlejší kostelní lodi, takže výsledným půdorysem kostela není kříž, ale písmeno velké „T“. Vnější i vnitřní omítka kostela i kaple je velmi vkusně kombinována s obkladem ze štípaného kamene, strop svatyně tvoří odhalený dřevěný střešní krov částečně tvořený do oblouku ohýbanými trámy. Úzké vysoké okno kaple propouští symbolickou kombinaci modrých a žlutých paprsků.
V klášterním refektáři jsme dostali chutný oběd. Jediná trapistka, s níž jsme však mohli hovořit - sestřička Chiara (Klára) - je italské národnosti, ale po deseti letech pobytu v zdejším klášteře hovoří česky poměrně dobře. Zavedla nás do již zmíněné klášterní prodejny, kde si mnozí z nás zakoupili na památku různé devocionálie, ale i něco „na zub“ - a mile odpovídala na naše zvědavé otázky.
Na našem odpoledním programu byl i několikakilometrový pěší výlet. Po celý den jsme měli štěstí na téměř ideální počasí, a tak nás Otec Benedikt provedl malebnou lesnatou krajinou až na vysoko položenou výspu nad Slapským přehradním jezerem - na „vyhlídku Opata Zavorala“, odkud byl krásný výhled do vltavského dolu. Z informační tabule jsme se dozvěděli, že P. Zavoral O.Praem. byl opatem Strahovského kláštera a po nějakou dobu působil rovněž jako senátor. Byl předchůdcem opata Jarolímka umučeného za totality. Další cesta nás vedla na místo někdejšího keltského „oppida“ a nakonec i tam, kde stával menší středověký hrad Ostromeč zničený za husitských bouří. Až kolem osmé hodiny jsme nastoupili zpáteční cestu; na druhý břeh Vltavy jsme se dostali přes most u Slap, ale s návratem do Prahy jsme příliš nespěchali; bylo stále ještě krásně a soumrak v těchto dnech přichází hodně pozdě. Zastavili jsme se na večeři v jedné nejmenované hospůdce; byli jsme tam posledními hosty, a tak jsme se sice museli spokojit s omezeným výběrem, ale jídlo bylo dobré a společné posezení na hospodském dvorečku bylo příjemnou „tečkou“ za velice zdařilým farním výletem.
Karel Voplakal
