Hospodin od nás očekává věrnost, důvěru a pevnou naději

Iz 30,19-26

Sobota po 1. neděli adventní

Začátek úryvku proroka Izaiáše v prvém čtení mi připomíná chlácholení malého dítěte. Něco na způsob: „Neplač už, tatínek za chvíli přijde, jen když ještě chvíli počkáš a poprosíš, on ti hned dá, po čem toužíš a co potřebuješ…“

Takovýmto slovům by i malé děcko docela jistě rozumělo, a my, dospělí, jsme nejednou podobnými slovy utěšovali malé děti. A co jiného říká usouženému lidu Izaiáš? Ujišťuje je o tom, že, budou-li se modlit, budou-li doufat v Hospodina a spolehnou-li se na jeho slovo, Bůh je jistě vyslyší a dá jim vše potřebné! Nenechá své děti, svůj vyvolený národ na holičkách.

„Siónský lide, nebudeš ustavičně plakat; Bůh se jistě smiluje nad tebou, hned jak uslyší tvé volání, odpoví ti…“

Izaiáš vnímá bolest a bídu pokořeného lidu, jehož zem drancují nepřátelská vojska a úroda nestačí pro hladovějící. Jehož proroci a učitelé se musí skrývat. Vnímá všeprostupující beznaděj a rezignaci. Slova Izaiášova jsou nejen slovy vlévající naději a víru do zbídačeného lidu, ale jsou především silnou výzvou k modlitbě. K návratu k Hospodinu, k Bohu, který přes všechny ty nevěrnosti Izraele, nikdy nepřestal být jeho milujícím Otcem. „Hned jak zavoláš, odpoví ti…!“ Jinými slovy - hned jak lidé přestanou spoléhat sami na sebe a znovu se obrátí k Hospodinu, On je jistě vyslyší. O vyslyšení Hospodinem není pochyb, on zvrátí situaci natolik, že jim dá: „chléb nepřátel a vodu těch, kdo vás utiskují. A dále: tvůj učitel už se nebude muset skrývat - sám Hospodin se stane jejich vůdcem, který je sám povede, ukáže jim pravou cestu…“

Dále Hospodin slibuje hojnost úrody a bohatost stád - to bylo ve své době znamení Božího požehnání.

Izaiáš vykresluje nádherné obrazy krásné budoucnosti, když v tom náhle zazní, jakoby tón z jiné melodie. „V den velkého vraždění, kdy padnou veliké věže…“

Slova zaslíbení se nesmí stát jen lacinou útěchou. Ukolébavkou netečnosti. Nečekaně se ozývá drsný tón, který připomíná den soudu. Návrat k obrazu ráje se neobejde bez přemožení vnějších nepřátel, a to nejen vojenských, ale především duchovních. Falešného modlářství. Den soudu se dotkne i těch, kteří od Hospodina odpadli, kdo, my bychom dnes řekli, kolaborovali s Božími nepřáteli. I těch jistě nebylo málo. A tak se nám, jako už tolikrát, mohou tato dnešní slova Izaiášova opět stát slovem pro současného člověka v dnešní době. Jednak nás mohou posílit v důvěře, že Hospodin vždycky slyší hlas svých dětí a nenechá jejich modlitby bez vyslyšení. Ale také jsou to slova o tom, že to jediné, co od nás Hospodin očekává, je věrnost, důvěra, pevná naděje. Důslednost v životě, vytrvalost i přes obtíže a překážky, které nás neminou. Nespoléhat se na falešné učitele a prázdné fráze bez Boha, nestavět na svých modlách, na své pravdě a spravedlnosti, ale jen a pouze na Bohu. Být zkrátka důvěřivými Božími dětmi, které potom dozajista, kdykoli budou ve svém životě tápat a prožívat těžké chvíle, uslyší slova podobná těm, o kterých byla řeč na počátku.

„Neboj se, neplakej, Bůh ti dá všechno, co potřebuješ. Jen nepřestávej věřit a neztrácej naději. Tvůj Pán a Bůh je blízko.“

Jiří Vojtěch Černý