Jak jsem se setkala s papežem Františkem
Po absolvování nedávné národní pouti do Říma mne probleskly v hlavě myšlenky, že se sem v dohledné době nejspíš jen tak nepodívám. Jenže čtvrtý den po návratu jsem ve své e-mailové poště objevila jednu hodně zajímavou pozvánku – na mezinárodní konferenci o pastoraci seniorů s názvem Bohatství let. Její zajímavost navíc umocnilo místo konání. Pozvání totiž směřovalo opět do Říma nebo lépe, přímo do Vatikánu. Bylo to pozvání, které se neodmítá. A to zvlášť ne, když jsou senioři a pastorace seniorů nedílnou součástí vašeho profesního, ale i osobního života…
V minulosti jsem měla příležitost zúčastnit se několika konferencí, ovšem tato byla naprosto mimořádná. Její mimořádnou spočívala v jejím ústředním tématu a také v tom, že se na půdě Vatikánu a v takovém rozsahu konala zcela poprvé. Organizační záštitu nad ní převzalo Dikasterium pro laiky, rodinu a život. Tento úřad založil v roce 2016 papež František. Mám za to, že pokud bychom konferenci nazvali přímo „celosvětovou“, rozhodně bychom nebyli daleko od pravdy. Vždyť na ni zavítalo zhruba 500 účastníků z celého světa. Osobně mne zaujala vysoká účast ze španělsky mluvících zemí a také z Brazílie, kde pastorace seniorů rozhodně není žádné tabu. Třídenní bohatý program sestával z přednášek, kulatých stolů a diskuzí. Tematicky byl rozdělen na tři části; konkrétně se věnoval problematice tzv. skartační kultury a krokům církve vedoucí k jejímu potírání, dále tématu rodin a jejich odpovědnosti vůči starším lidem a v neposlední řadě samotnému poslání seniorů v církvi. Dnešní společnost je konfrontována s absencí vztahů. Někteří starší lidé žijí osaměle a mnohdy postrádají životní cíl. Nejde však o cíl vlastního ega, nýbrž především o spirituální cíl života. V seniorském věku není život „pryč“, ale je naplněn. Úkolem církve je tedy pomoci seniorům nalézt v jejich životech čas pro přátelství a spiritualitu a ty také plnohodnotně prohlubovat. A to i ve chvílích, kdy jsou starší lidé konfrontováni s fyzickou stránkou stáří, kdy přichází nemoc, omezenost nebo jiné problémy. Právě křesťanská víra ukazuje lidskou stránku pokročilého věku. Pastorace seniorů nicméně není jen o úkolech církve vůči seniorům, v níž jsou starší lidé pouhými objekty pastorace. Je především o aktivním zapojení seniorů v církvi a ve společnosti, během něhož se starší lidé stávají subjekty pastorace. Prvořadým místech jejich zapojení je v rodinách (jako „první evangelizátoři“) a dále v širším společenství – zejména ve farnostech. Pakliže starší člověk nemá již dostatek fyzických sil, aby mohl vykonávat různé aktivity v kruhu svých blízkých nebo vrstevníků, jeho úlohou je pak svědectví neméně důležité „aktivity ducha“.
Za sebe mohu říct, že tento pohled, který rezonoval téměř celou konferencí, potvrdil mé dosavadní zkušenosti, jež jsem měla možnost získat během svého studia a práce. Senioři v žádné případě nejsou bezvýznamnou skupinou, natož přítěží. Mají být chápani jako výzva! Výzva pro církev i společnost. A stojí za to o nich nejen pozitivně mluvit, ale také pro ně a s nimi pracovat, protože jsou pro nás skutečnými poklady.
Program konference nabídl rovněž slavnostní mši sv. v bazilice sv. Petra a speciální audienci s papežem Františkem, který krátce pozdravil každého z účastníků. Toto neobyčejné setkání pokládám za velký dar a silný zážitek, když jsem se s ním mohla setkat takto zblízka a vyjádřit mu svůj dík za to, co dělá pro církev a svět. Tento zážitek velmi pozitivně zasáhl můj život a povzbudil v mé práci, kterou chápu jako velký dar. Jsou to právě starší lidé, kvůli nimž a díky nimž jsem tento kongres a toto vzácné setkání mohla absolvovat.
Pro časopis Adalbert Veronika Čepelková
