13.08.2014, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Jak pravil Hamlet…

Jak pravil Hamlet…

Co se to děje na východní Ukrajině? Křesťané proti křesťanům! Co se to děje na Blízkém východě? Sunnité proti šiitům, na Dálném zase buddhisté proti moslemům – a všichni proti křesťanům… Násilně skončila tisíciletá komunita katolických křesťanů v okolí Mosulu pod náporem islámských fanatiků, navždy končí úctyhodné ostrůvky křesťanů v Sýrii, Egyptě, v Palestině… Křesťané jsou dnes nejpostiženější entitou nejen na Blízkém východě. Při zprávách z Gazy se nám vybaví léta tvrdého bojování Palestinců s Izraelem, nyní vystupňovaném Hamásem. „Vymknutá z kloubů doba šílí“ – by mohl opakovat Shakespeare. Politici se namáhají umenšit tu hrůzu vyjednáváním, a když ani náboženství nejsou schopna (pro svou vzájemnou nesmiřitelnost) pomoci, ujímá se toho umění. Ve městě Ram-Alláh, v centru nepokojů, soustředili hudebníci a dirigenti děti a učí je – uprostřed zabíjení a nenávisti – hrát a zpívat. „Friends school“ – školy radosti. Zaznívá tam Mozart i Beethoven, mladí zkoušejí Wagnera, židovské děti nic netušíce opěvují (latinsky) Ježíše, malí moslemští Arabové zpívají biblické žalmy…

Jsme rádi, že v našich „Liduškách“ hrají a zpívají děti věřící i nevěřící pospolu; že lidé věřící i nevěřící slyší z rozhlasu líbeznou hudbu z období „Temna“. Politici se namáhají, náboženství je bezmocné, umění to „umí“: vnášet pokoj a radost. I za to Bohu díky!

Jan Rybář

 

 

 

 
Nahoru