Jak se dělá dým

Malý vnuk Samuel znovu dokázal, jak chrabří a vynalézaví jsou muži a za co vše jim civilizace vděčí. O víkendu mi sdělil, že vynalezl, jak se dělá dým. Zprvu jsem ho příliš nevnímal, protože neustále volá, že něco nového vynalezl a slovy: „podívej se děduško“, se snaží upoutat moji pozornost. Když už ale poněkolikáté volal, že vynalezl dým, ať se podívám, upřel jsem tím směrem svoji pozornost. A hned jsem viděl, že nelže. Bylo mi ovšem divné, že dým tam je, ale oheň ne. A uprostřed dýmu není jen Samuel, ale i jeho mladší sestra Marínka a malá Maruška od naší Barborky. Pochválil jsem Samuela, poprosil ho, ať na chvíli přestane a vysvětlí mi, co dělá. Když dým opadl, nemusel mi už nic vysvětlovat. Viděl jsem vše na vlastní oči a pochopil genialitu malého vynálezce. Při nedávné revizi komína jsem vymetl z odpadních dvířek kotle ty nejjemnější a nejčernější saze do uhláku. A do tohoto uhláku plného sazí strčil Samuel velkou automobilovou pumpu a pumpoval ze všech sil. A vyráběl dým, který měnil bílé dětské tváře k nepoznání. Včetně oděvu. Zavolal jsem na dceru Anežku, Samuelovu a Marínčinu mámu, aby se šla podívat, jak šikovného má syna. Sám jsem se ale rychle odebral do bezpečné vzdálenosti. To proto, že mour i pumpa byli moje a taková rozzuřená matka je někdy životně nebezpečná svému okolí. I když by naopak mohla být právem hrdá, protože její syn právě vynalezl, jak se dělá dým.

Luboš Nágl

foto: Terezka Náglová