Jak zaujmout farníky při kázání

Jednoho mladého kněze velice mrzelo, že při svém kázání jaksi nedokáže zaujmout své farníky - ať se snažil sebevíc, ať své kázání četl z papírku, anebo hovořil zpaměti, nebo přitom zkoušel i gestikulovat, nic to nepomohlo;  lidičky jakoby vůbec nezajímalo, co jim říká: ti zbožnější z nich si potichu mumlali modlitbu růžence, ale většina si občas zdřímla, anebo si něco šuškali mezi sebou. Po mnoha marných pokusech začal být sám se sebou nespokojený, měl dokonce jakýsi pocit marnosti. Takhle to přece nemůže zůstat!  V zoufalství ho napadlo, aby si zašel postěžovat svému biskupovi. Jestli už on mi nepomůže, pak už asi nikdo!

Zkušený biskup ho vlídně přijal a zeptal se, co pro něj může udělat. „Otče biskupe, já jsem úplně zoufalý! Ty moje ovečky vůbec nenaslouchají, co jim při homilii říkám! Mám pocit, že jim u toho ambónu vlastně ani nijak nevadím.. Prosím Vás, poraďte, jak je mám zaujmout!“ „No, milý bratře, bude třeba, abyste je něčím šokoval – nejlépe hned na začátku! Uvidíte, že si pak už  jejich pozornost udržíte.“ „Já vím, já Vám věřím, ale - co bych jim tak měl říci – já na nic nepřijdu! Už jsem se tolik snažil, ale…“  „No - milý bratře, hlavně odvahu… co bych Vám tak poradil… zkuste říci třeba toto: Milí věřící, mám pro vás takovou trochu delikátní zprávu – nebudete mi to asi ani věřit - ale víte - zamiloval jsem se do vdané ženy! A nemohu se té náklonnosti zbavit - a vlastně ani nechci! Když už jsem se vám k tomu přiznal, vy teď máte svaté právo ptát se, kdo je tou Dámou mého srdce… no, já vám to tedy řeknu: je to Panna Maria!“ „Otče biskupe, to je bezvadný! Vy jste třída! To musím použít! To určitě zabere! Moc a moc Vám děkuji!“

Hned příští neděli byl milý pan páter jako vyměněný: šel k oltáři úplně klidný a byl si jistý, že ode dneška mu farníci budou přímo viset na rtech. Po evangeliu pohlédl na své ovečky jaksi sebejistě a oslovil je takto: „ Moji milí farníci, na začátku dnešní homilie bych vám rád nejprve sdělil takovou zvláštní novinku …vlastně ani nevím, jestli vám to mám povídat – no ale když už jsem začal… představte si, že náš Otec biskup se strašlivě zamiloval do jedné vdané paní! To jsou věci, viďte! Vidíte,  to se přece může stát každému. Ale je mi jasné, že když už jsem řekl  „A“, měl bych říci také  „B“ - vy teď určitě budete chtít vědět, jak se ta paní jmenuje! Víte - já bych vám to hrozně rád řekl, ale i kdybyste mne teď zabili, já - já  si na to její jméno za nic na světě nemohu vzpomenout!“

Pro Simeon.cz převyprávěl Karel Voplakal