Ježíš a my
Je doba postní, Velikonoce se blíží. Ježíš zemřel za naše hříchy? Tato myšlenka je pohodlná a zbavuje nás veškeré odpovědnosti za chyby, kterých jsme se dopustili. Pomyslně však Ježíš vzal naše hříchy na sebe, tj. odpustil nám, abychom my, když litujeme, mohli žít dál. Ale: „Jdi a už nehřeš!" (Jn 8,11) Ježíš zemřel ne za nás, ale pro nás. A to je rozdíl!
Zabili Ježíše proto, že byl svobodný. Kázal s láskou, používal sílu své mysli a vyjadřoval své myšlenky svobodně, uzdravoval i v sobotu, trval na respektu k bratrovi, k ženě. Byl revoluční. Potvrdil, že dům Boží je všude, a že láska a úcta k bližnímu i k sobě samému je to hlavní.
Mysleli si, že vše skončí jeho fyzickou smrtí, jeho odstaněním. Neuvědomili si dosah jeho poselství.
Dodnes jsme obviňováni z jeho smrti, že zemřel na kříži za nás, za naše hříchy. To tehdejší elita zabila Ježíše, protože se ho báli. Báli se pravdy a lásky. Ježíš myslel jinak. Systém své doby zpochybňoval, proto byl ukřižován. Odhalil, že tehdejší kněží, zákoníci a farizeové jsou slepí vůdci.
Učil, že síla víry je v nás, že království Boží je uvnitř nás, a že všechno, co dělal, můžeme dělat i my. Zotročující elita, která ho ukřižovala, z něj o tři sta let později udělala Boha a hlavu církve, aby ovládala lidi. Proto jeho poselství překroutila, abychom se Boha báli.
Ježíš věděl, že se to stane, a proto učil: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." (Jn 8,32) Nebuďme otroky! Přijal ukřižování jako oběť z lásky k nám, ke mně. Mohl odejít, ale neudělal to - ten proces mohl kdykoli zastavit. Nechal se ukřižovat, abychom pochopili, čeho je elita schopna. Ukázal nám, že i v těch nejtěžších chvílích můžeme milovat, že dokážeme odpouštět. Byl živým příkladem svého učení.
Prošel s námi život nejtěžším způsobem, abychom se svého života nebáli. Řekl: „Podívejte, co mohu udělat a co je pravda. A vězte, že tyto a další věci můžete dělat také. A pokud nemůžete věřit v sebe, věřte ve mne."
Ježíšův soucit byl takový, že vytvořil nový způsob, jak ovlivnit svět, aby každý mohl přijít do nebe. Řekl: „Pravá spása je seberealizace". Porazil bídu i smrt. A nás učil, že to dokážeme také. Největším Kristovým učením nebylo, že budeme mít věčný život, ale že už ho máme. Neučil nás, že budeme mít jednotu s Bohem, ale že už ji máme. Naučil nás, že my jsme tvůrci své reality a že náš život může být i jinou cestou. S Ježíšem.
Zabili Ježíše ze strachu a proto, že Boží sliby jsou příliš dobré. Největší pravda není přijímána tak, že učí strachu, závislosti a nesnášenlivosti, ale učí Lásce, Síle a Přijetí. Mnozí lidé jsou plni strachu, závisti, zášti. Náš největší strach ale je, že příslib Ježíše je lež. Ježíš se nechal ukřižovat i proto, aby potvrdil svá slova, abychom mu uvěřili. Uvěřili, že je Bůh!
Zdůrazňoval důležitost lásky a respektu k druhým jako základní princip. Naučil nás, že všichni jsme JEDNO. Nemanipulujme s obrazem Ježíše. Chceme-li vyvolat strach, vinu a utrpení, zůstáváme ukotveni v systému. Odkryjme pásku z očí a poznejme, kdo to byl a co nás chtěl naučit.
Ježíš není náboženství, je to cítění, je to vztah a způsob bytí. Nepodporoval stavbu chrámů. Řekl, že chrám může být zbořen a on sám postaví pravý Chrám, kterým je On. To je místo, kde je Bůh skutečně uctíván a kde skutečně je - v našem srdci. Také řekl: „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu ." (Mt 6,5)
Ježíšovým znakem je POKORA. Chtěl, aby lidé jednali s láskou cestou jeho učení. Je Láska sama. Dovolme Kristu, aby byl naším učitelem, naším Světlem, naším Průvodcem. To Světlo svítí na nás všechny. Hledejme ho v sobě a najdeme ho. Na dně své duše. Boha je třeba poslouchat, ne lidi. (Sk 5,29)
Ježíši díky.
Věra Šimková
