Ježíši, Králi nebes a země...
Máme za sebou svátek Krista - Krále a již nám začal advent.
Vzpomínám, jak na onen svátek se v našich kostelích vždycky zpívala jedna z nejznámějších a pro tento den nejvhodnějších písní, kterou bylo možno najít ve všech vydáních kancionálů, i v těch, které se snad používaly ještě v době c. k. monarchie:
Ježíši Králi nebes a země, Tobě se koří andělů chór,
velebnost Tvoji v hymnech a písních opěvá svatých a světic sbor!
Nám zahaluješ tvář ve svátosti, víra však zří ji oslavenou -
a svému Králi ve svatostánku vzdáváme úctu na kolenou...
Píseň má mnoho slok, takže se zpívávala a dosud zpívá nejen na svátek Krista - Krále, k němuž byla určena především, ale i často během liturgického roku při běžných nedělních mších, ale také při průvodech na svátek Božího Těla (tedy podle modernějšího názvosloví na svátek Těla a Krve Páně).
Když jsem byl ještě docela malý kluk, v mé rodné Polné se na svátek Božího Těla chodívalo v mohutném průvodu kolem velkého náměstí za kostelem ke čtyřem oltářům nazdobeným mladými břízkami (v každém koutu náměstí jeden oltář, u nějž se průvod zastavoval). Za pochodu se pokaždé zpívala tato píseň oslavující Krista Krále. Naparáděné malé holky - družičky s bílými mašlemi ve vlasech - nosily v průvodu košíčky s plátky květin - lidově zvaným "cupovátkem" (myslím, že to bývaly hlavně rozcupované rudé pivoňky, ale byly tam i různobarevné v zahrádkách i na mezích narvané korunní plátky květin), které pak obřadně trousily na dlažbu před panem děkanem nesoucím monstranci s Nejsvětější Svátostí pod brokátovým baldachýnem ("nebesy"), jehož čtyři žerdě důstojně nosila vybraná čtveřice významných farníků.
A mnozí kluci, školáci i předškoláci v průvodu klinkali a řinčeli na vypůjčené zvonečky a rolničky - na děkanství jich tehdy měli pro tento účel plnou krabici od bot. Kluci nadšeně chřestili a vyzváněli "o sto šest"; po obřadech ovšem museli tyto nepříliš libozvučné nástroje zase odevzdat). Dva nejstarší ministranti střídavě po celou dobu mohutně vykuřovali ze svých kadidelnic a ten třetí nesl "loďku" s purpurou a pryskyřicí, z níž hojně přikládal na žhavé dřevěné uhlí, aby ta oblaka kouře z kadidelnic byla co nejvydatnější. Sám jsem si také prošel všemi těmi pozicemi klukovské "důležitosti"- od mrňavého, sotva viditelného zvoníka na miniaturní zvoneček, přes ministranta, který v průvodu nepřetržitě řinčel trojitým mešním zvonkem (to už bylo slyšet víc než ty klukovské klinkáčky a rolničky)- až po "vykuřovače" z kadidelnice, anebo třeba "turiferáře" s lihovou fagulí. Po chodnících na korze stávalo celé mračno místních občanů; ti poklekali, či se aspoň křižovali, když je míjel kněz s Nejsvětější; ti zbožnější se však zařadili do průvodu, který se valil širokým proudem od oltáře k oltáři. Jen ty kostelní zvony tehdy slyšet nebylo- byly už po druhé zrekvírovány pro válečné účely (za obou světových válek) a z věže klinkal jen ten zbylý ubohý malý zvonek - "umíráček"...Ke koloritu božítělového průvodu přispěla i účast místních "cechů"- řezníci s nablýskanými širočinami, hasiči s vypulírovanými helmami, městská kapela se svými trumpetami a bubny i další "cechovníci".
Když jsem pak od září roku 1947 studoval na Biskupském gymnáziu v Bohosudově - od primy do tercie - těsně předtím, než nás, študáky i naše jezuitské profesory po půlnoci na 14. duben 1950 obávaná "železná pěst dělnické třídy"- (totiž estébáci, esenbáci a lidoví milicionáři) v rámci tak zvané "Akce K" zrušila a rozprášila, tedy jen krátce předtím složil některý z tamních hudebníků - patrně náš profesor hudební výchovy P. Úředníček či nevidomý, ale velmi oblíbený pan Šebek, anebo někdo docela jiný (to už po tolika letech sotva zjistíme) píseň "přímo šitou" na svátek Krista Krále s poměrně avantgardní melodií. V pozdějších kancionálech se však bohužel nikdy neobjevila:
Již dán je světu nový Král, již prapor Jeho vlaje,
Ten, jenž se na čas nebe vzdal - Ten, jenž se na čas nebe vzdal
a sestoupil v zemské kraje! - Již prapor jeho vlaje!
Pod něj se řaďme v jeden šik, vždy k boji připraveni
a Králi svému vzdejme dík, že Jím jsme vykoupeni!
Ať žije v srdcích Kristus Král, vévodí světu v šíř i v dál!
Zem - Jeho trůnu podnoží, blah', kdo se Jemu pokoří!
Ať žije Kristus, Bůh, náš Král!
Ať žije Kristus, Bůh, náš Král!
Tak, jako si dosud pamatuji text, vybavuji si ještě i melodii - jen ty moje hlasivky už dávno nejsou tím, čím bývaly, takže zazpívat ji veřejně - to bych si už netroufal...
Pro web Simeon zapsal Karel Voplakal
