Jistý mladý muž nenadále potkal dívku svých snů

Jistý mladý muž nenadále potkal dívku svých snů. Nezaváhal, poklekl před ní a vyznal se jí ze svého horoucího citu - a v domnění, že je třeba kout železo, pokud je žhavé, hned ji požádal o ruku. Dívka však odpověděla vyhýbavě: „To není zas tak jednoduché: muž, kterého bych si já vzala, musí především hodně vydělávat - aspoň tak padesát tisíc - a po výplatě mi všecko do haléře odevzdat. Musel by si také vzít na starost úklid bytu: luxování, prach a leštění nábytku, kachlíky v koupelně a pochopitelně také mytí nádobí - a samozřejmě bude nosit nákupy, ale také musí umět vařit a občas také něco upéci - protože já se s takovými všedními pracemi nehodlám zdržovat - já budu mít jiné starosti: především se musím starat o svůj zevnějšek, chodit do kosmetického salónu, do fitka a na kurty, sledovat současnou módu a neztrácet kontakt se společností; musím přece řádně reprezentovat rodinu!“ Odmítnutý nápadník jen tiše hlesl: „Tak když už ale tady klečím, dovolíte mi aspoň, abych se teď pomodlil za toho šťastlivce, který bude splňovat všecka vaše kritéria?!“

Pro Simeona převyprávěl Karel Voplakal